Tři králové: Znaménka za jejich jmény neznamenají “plus”

Sandro Botticelli - Klanění tří králů

Tři králové nebo mudrci z Východu jsou muži, kteří navštívili Ježíše krátce po jeho narození v Betlémě – tak to vypráví Matoušovo evangelium. Svátek Tří králů (Epifanie) je totožný se slavností Zjevení Páně. Je stanoven na 6. ledna – a Vánoce jím fakticky končí, i když podle římskokatolické církve končí až první neděli po svátku.

Co praví Matoušovo evangelium a co praví tradice

Tři králové měli Ježíšovi přinést zlato, kadidlo a myrhu (kadidlo je vonná směs pryskyřic některých stromů a je v církvi symbolem modlitby; myrha je vonná pryskyřice – smíšená s vínem prý byla podána Ježíši jako utišující prostředek před smrtí na kříži – podle Markova evangelia).

Ovšem ani v Matoušově evangeliu, tedy ani v Novém zákoně, se neobjevují jejich jména a teprve pozdější tradice dodala upřesnění, že byli tři – a že to byli králové. Stejně tak se objevila jejich jména, nejčastěji (u nás výhradně) Kašpar, Melichar a Baltazar. Ale pozor – znaménka napsaná křídou u jejich jména na dveřích domů neznamenají znaménka plus, ale tři křížky, které mají symbolizovat Nejsvětější Trojici.

Někteří badatelé tvrdí, že KMB nebo latinský ekvivalent CMB nejsou první písmena jmen, ale zkratka latinské věty Christus mansionem benedicat – Kristus požehnej tomuto domu. Zatím však tato skutečnost nebyla spolehlivě doložena.

Herodes

V Matoušově evangeliu se vypráví o okolnostech jejich návštěvy. Král Herodes je měl poslat navštívit dítě, kterého se obával, aby mu pak prozradili, kde se nachází. Jednalo se o to, že očekával konec svého postavení po narození předpovězeného Mesiáše – krále židů. Tři mudrci či mágové mu však místo narození neprozradili, a tak dal Herodes zabít všechny chlapce do věku dvou let. To již však byli Josef s Marií již v Egyptě, kam utekli podle pokynu, který dostal Josef ve snu.

Jak vznikla jejich podoba a upřesnění

Co se týče počtu tří mudrců, z počtu jejich darů jej zřejmě odvodil církevní spisovatel Órigenes na počátku 3. století. A to, že se mělo jednat o krále, se objevuje teprve v 6. století, a to u sv. Caesaria z Arles. Až v 6. století se jim také podle tradice začalo říkat Kašpar, Melichar a Baltazar. Na scénách klanění je stanoven někdy i jejich věk – jeden je zobrazován jako mladík, druhý jako dospělý muž a třetí jako stařec, aby tak představovali všechna období lidského života.

Tyto postavy nebyly nikdy svatořečeny, přesto jsou patrony poutníků a také hříšníků.

Koledování

Odedávna se také stalo zvykem koledovat, většinou chodili tři chlapci přestrojení za krále, proto měli na hlavě korunu a jeden z nich má začerněnou tvář. Kdysi na koledu chodili i jejich kantoři.