Kníže Vratislav I. – manžel kněžny Drahomíry, syn sv. Ludmily – zemřel bohužel příliš brzy

Sv. Ludmila

Kníže Vratislav I. byl synem knížete Bořivoje a kněžny Ludmily. Narodil se kolem roku 888 a tragicky zahynul již roku 921.

Vláda a smrt knížete

Vratislav se v roce 906 oženil s Drahomírou, která pocházela z Polabských Slovanů, které po jejím odchodu do Čech vyvraždil roku 928 východofranský král Jindřich I. Ptáčník.

Manželská dvojice byla brzy pokřtěna a měla kromě čtyř dcer dva slavné syny: Václava (budoucího sv. Václava) a Boleslava (budoucího Boleslava I.). Je možné, že jedna z dcer jménem Střezislava si vzala Slavníka – a od tohoto manželství se prý odvozuje rod Slavníkovců. Rodina žila nejprve mimo Pražský hrad, tam se přestěhovali teprve v roce 915, když zemřel Vratislavův vládnoucí starší bezdětný bratr Spytihněv.

Vratislav I. se téhož roku stal vladařem a byl panovníkem úspěšným. Dokázal zemi ochránit před útoky Maďarů a těsně před svou smrtí založil na Pražském hradě kostel sv. Jiří. Zemřel bohužel příliš brzy, ve věku zřejmě 33 let, na následky zranění utrženého v boji, nebo po pádu z koně při lovu. Synům bylo v té době 14 a 6 let.

Vláda kněžny Drahomíry

Oficiálním následníkem trůnu byl Václav, ale sněm rozhodl, že za něj bude ještě nějakou dobu vládnout tehdy asi třicetiletá matka Drahomíra. O oba chlapce se měla postarat babička Ludmila. Velmi o to stála  – snad že se jí snacha zdála příliš bojovná a pohanská, snad se ale nechtěla jen tak vzdát politického vlivu, který chtěla získat prostřednictvím vnuků.

Drahomíře se na každý pád nelíbila představa, že ze synů chce Ludmila vychovat čtenáře bible a ne bojovníky, jak to vyžadovala tehdejší nutnost. Také se jí možná nelíbila Ludmilina údajná ctižádost. Konflikt mezi nimi ovšem také mohl souviset s tím, že se moc přesunula na Sasko a Drahomíra se na rozdíl od Ludmily rozhodla pro přiklonění k Sasku, i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení státu.

Její tchyně tvrdý konflikt se snachou zaregistrovala brzy. Ujistila proto Drahomíru, že netouží po moci a nabídla jí, že přestane zasahovat do výchovy vnuků. Než jí Drahomíra odpověděla, pro jistotu se přestěhovala na Tetín, pravděpodobně odtud chtěla v obavách o holý život uprchnout k bavorskému králi.

Smrt sv. Ludmily

Tuto cestu však již nestihla uskutečnit, Drahomíra ji nechala zavraždit. Vybrala si k tomu dva vojáky ze své družiny – Gomona a Tunu, kteří byli silnými vikingskými bojovníky.

Varianta legendy, podle které Ludmila vše tušila, a po svatém přijímání odevzdaně čekala na smrt, je pravděpodobně mylná. Vrazi ji zřejmě překvapili, když ležela na loži, dovolili jí jen, aby se pomodlila a posléze ji  uškrtili. Není jisté, zda to skutečně bylo složeným závojem.

Gomon a Tuna obdrželi jako odměnu nevídanou sumu, ale dlouho se neradovali. Drahomíra totiž dostala strach, uvědomila si, že přestřelila. Označila své dva vojáky za Ludmiliny vrahy a nařídila, aby byli i s rodinami zabiti – zachránil se údajně jen Tuna.

Drahomíra měla svém přívržence, ale její bojovný směr netrval dlouho. Když v zemi vypukl hlad, začali lidé toužit po míru a klidu a směřovali své naděje k ústupnějšímu Václavovi. Pochybného štěstí, plynoucího z pocitu moci, si tedy Drahomíra užila poměrně krátce – od roku 921 do roku 925.