Záchod není popelnice. Jak si zbytečně neucpat WC a zároveň chránit naše řeky

Ilustrační foto

Možná se někomu bude zdát, že toto téma je poněkud intimní na to, aby mu byla věnovaná pozornost na veřejnosti. Opak je ovšem pravdou. Pokud se totiž ucpe odtok WC, zejména při ranní špičce, kdy se všichni snaží co nejrychleji opustit svůj příbytek, hrozí celkový kolaps domácnosti. Ve vícečetných rodinách pak dochází ke vzájemnému obviňování ve snaze najít viníka a okamžitě ho přimět k tomu, aby ponořil svou ruku do patřičných míst a odčinil následky svého díla.

Proč nemůžeme do toalety házet, co nás napadne?

Zejména lidé, kteří bydlí v bytech a nemusí se tedy starat o provoz vlastní čističky, vůbec neřeší, co se děje s obsahem jejich WC mísy poté, co spláchnou. Díky tomu pak hrozí jak ucpání toalety v bytě, tak ucpání kanalizace samotné. Náprava bývá mnohdy nákladná na čas i peníze. Odpadní vody totiž nejsou určeny pro vyhazování odpadků.

Co do záchodu rozhodně nepatří

Do záchodu se nesmí splachovat zejména zbytky jídel, tuky, hygienické potřeby, chemikálie a léky. Jídlo do toalety nepatří, ani pokud je rozdrceno drtičem. Nejde totiž jen o velikost zbytků, ale už o jejich pouhou přítomnost, protože pak v kanalizačním řádu slouží jako potrava pro potkany, krysy a jiná zvířátka. Pokud tedy právě netoužíte po jejich přítulné společnosti v ulicích či domech.

Velmi problematickou potravinou z hlediska likvidace je tuk. Někteří olej z řízků vylejí bez váhání do záchodu. Jenže tuky mají tendenci vytvářet usazeniny na stěnách trubek a také se nabalují na ony zmíněné zbytky jídel. Postupně dochází ke zmenšování průchodnosti kanalizačního řádu, až nakonec dojde k jeho úplnému zanesení a havarijní situace je na světě. Oleje či jiné tuky se doporučuje slít např. do PET lahve a nejlépe odevzdat ve sběrném středisku(v nejhorším případě vyhodit do kontejneru na odpad, ale hlavně nevylévat do WC či dřezu). Totéž platí pro motorové oleje. Někde dokonce existují na tuky speciální kontejnery.

Co se týká hygienických potřeb, nesmí se splachovat vlhčené ubrousky, dámské vložky, kondomy ani odličovací tampony. Tyto věci se ve vodě nerozloží, ale naopak nabalují na sebe další nečistoty, tudíž opět hrozí riziko ucpání kanalizace. Takže opět s nimi do odpadkového koše.

Chemikálie (např. barvy, odlakovače, ředidla) a léky (v podstatě také chemie) nemají rovněž v toaletě co dělat. Čističky vod nejsou určeny k tomu, aby čistily chemicky zamořenou vodu. Jsou schopny se úspěšně potýkat pouze s vodu znečištěnou běžným provozem domácností či firem. V současné době se stále více hovoří o problému, kdy se právě do přírodních vod dostávají touto cestou zbytky léků (dále se zkoumá také vliv moči kontaminované léky) a nebezpečí vytvoření rezistence například na antibiotika. Léky, které již nepoužijeme, patří jednoznačně do lékárny, kde je následně předají k likvidaci jako nebezpečný odpad.

Málokoho napadne, že do WC bychom neměli splachovat ani vlasy a to proto, že  mají tendenci vytvářet tzv. zátky, čímž opět znesnadňují průtok odpadní vody.

Co se děje s odpadní vodou ze záchodu?

Odpadní voda nejen ze záchodu, ale také z kuchyňského dřezu či umývadla putuje kanalizací do čistírny odpadních vod. Zde prochází mnoha fázemi čištění. V první etapě se jedná o mechanické čištění a v druhé o čištění biologické, v jehož průběhu se do vody přidávají zejména  různé bakterie „pojídající“ organické nečistoty. Na konci celého procesu by měla být čistá voda, která se vypustí do řeky, tedy zpět do přírody.

Nyní už je jasné, proč čistota našich řek závisí také na tom, co splachujeme do svého WC.