Kdo a jak dědí, když není závěť. Většina lidí má mylné představy

Mnoho lidí odejde z tohoto světa, aniž by zanechalo závěť či jinak upravilo svou pozůstalost. Často bývá důvodem pocit, že je dost času nebo víra, že zákon vše obstará. Je sice pravdou, že zákon na tuto situaci pamatuje, takže ji skutečně vyřeší, nicméně mnohdy ne zcela podle původních představ dotyčných. Jak tedy proběhne dědění podle litery zákona v praxi?

Dědění ze zákona

Pokud zůstavitel neučinil žádné pořízení pro případ smrti (laicky řečeno, pokud zemřelý nezanechal např. závěť), pak přichází ke slovu tzv. dědění ze zákona. Stále se jedná o nejčastější situaci. V tomto případě zákon dělí dědice do tzv. tříd. Uvádíme pouze případy, které jsou nejčastější. Úplné znění najdete v § 1635–1641 občanského zákoníku.

První třída dědiců

V první třídě dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě zůstavitele, pak nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti. (Pokud zůstavitel dětí nemá, dědictví se řídí podle druhé třídy.)

Druhá třída dědiců

Nedědí-li zůstavitelovi potomci, pak dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti. (Pokud partner zemřelého nebyl jeho manželem/manželkou, nemůže dědit sám v této třídě. Pokud tedy není jiný dědic, dědí až ve třetí třídě.)

Třetí třída dědiců

Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Opět platí, že pokud nedědí některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

Pokud neexistuje dědic, který by spadal do některé z šesti tříd, pak dědictví „propadá“ státu jako tzv. odúmrť.

Příklady z praxe

  • Manželé Novákovi mají dceru Annu a syna Petra. Dcera Anna má dvě malé děti. Paní Nováková již rodiče nemá, rodiče pana Nováka žijí oba. Pan Novák zemřel. Kdo bude dědit a kolik? Bude se postupovat podle dědění v první třídě. Dědictví se rozdělí mezi manželku p. Nováka a jejich děti Annu a Petra. Rozdělí se rovným dílem, takže každý obdrží třetinu dědictví.
  • Jak by se postupovalo v případě, kdy by jejich dcera Anna již nežila? Opět se bude postupovat podle první třídy. Dědictví po p. Novákovi by se rozdělilo opět na tři díly. Protože však dcera Anna by již nežila, její podíl by přešel na její dvě děti, tj. vnoučata pana Nováka. Každé z jejich dětí by dostalo stejný díl, takže ve finále jednu šestinu (1/3 : 2).
  • Jaká by byla situace, pokud by manželé Novákovi byli naopak bezdětní? V tomto případě by se dědilo podle druhé třídy. Dědila by p. Nováková, a protože by děti nebyly, pak by dědictví připadlo také na rodiče pana Nováka. Paní Nováková jakožto manželka by dostala polovinu dědictví a rodiče p. Nováka by si rozdělili druhou polovinu, každý stejným dílem, tedy na každého by připadla jedna čtvrtina (1/2 : 2).

Zdroj: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník