Žebrák a Točník: Nejen krásný výhled, ale i tajemné zjevení nebo tajuplné jezírko v hradním příkopu

Hrad Žebrák s hradem Točník v pozadí

Na cestě z Prahy přes Plzeň do Řezna stála ves jménem Žebrák. Stala se významným trhovým místem, snad proto tu Buzicové nebo jejich rodoví následníci Zajícové z Valdeka nechali vystavět hrad, který nazvali podle vsi v podhradí.

Historie hradů

Později se Žebrák dostal do držení Karla IV., který zde rád odpočíval na cestách do Německa, stejně jako jeho syn Václav IV. Roku 1395 postihl Žebrák požár, ale hrad byl opraven – a to přesto, že bylo rozhodnuto postavit v blízkosti nový a větší hrad. Tak vznikl v letech 1398 – 1401 hrad Točník.

Posledním hostem na Žebráku byl král Ferdinand I. roku 1532. Za jeho pobytu tu bohužel opět vypukl požár – hrad však již opravován nebyl a zhruba po dvaceti letech je označován jako pustý. Posledním šlechtickým majitelem byl Josef Colloredo-Mansfeld, který roku 1923 zříceninu Žebráku prodal Klubu českých turistů. Od začátku padesátých let je v majetku státu. Z věže je krásný výhled do daleka.

Vraťme se ale i k Točníku. Byl opravdu vznešeným hradem, ale k důležitým stavbám naší země nepatřil dlouho. Po smrti Václava IV. bylo s hradem stále hůře, i když sem mnohý český král zajel alespoň na prohlídku. Posledním byl Rudolf II. Hrad šel potom z ruky do ruky a z původně reprezentativního hradu se stávala impozantní zřícenina. Josef Colloredo-Mansfeld jej stejně jako Žebrák prodal Klubu českých turistů. Dále je jeho historie totožná s historií hradu Žebrák.

Točník a strašidla

Na Točníku se prý daří strašidlům. Říká se, že když sem cestoval Rudolf II., cestou mu někdo pověděl o místních strašidlech – císař pak nechtěl do hradu ani vstoupit.

Zajímavé je kupříkladu jezírko v hradním příkopu, které bylo až do poloviny 16. století, jak se zdá, jediným vodním zdrojem hradu. Proč bylo tedy ponecháno jen tak bez ochrany? Obecně má velmi špatnou pověst. Má z něj vystupovat silná energie, která vzbuzuje pocit beznaděje. Bylo také nazýváno Černé jezero a tvrdilo se, že je to past, ve které uvízly duše nevinných lidí, možná zavražděných samotným Václavem IV. O králi je známo, že se zajímal o magii. Říká se také, že si dal král vystavět palác přímo nad příkopem, aby mohl sledovat vodní hladinu a dávat pozor, zda z jezírka nevylézá něco strašlivého. V roce 1413 se nakonec odstěhoval a na Točník už téměř nejezdil. Uvěřil snad, že mu mohou duše mrtvých ublížit?

Tajemné zjevení u Žebráku

Zvláštní příběh se tu odehrál na začátku 20. století. Jeden muž z podhradí vážně onemocněl. Byl to majitel třešňového sadu, poslal tedy dceru, aby spolu se svým snoubencem pohlídala úrodu. Oba seděli v sadu na lavičce až do setmění. Náhle uviděli, jak se z blízkého lesíka blíží vysoká bílá postava. Těsně minula lavičku a dívka tvrdila, že dokonce ucítila závan studeného vzduchu. Povšimla si, že bílá paní měla i bílé vlasy, které jí sahaly až do pasu, v bledé tváři hluboké oči, snad jen tmavé stíny, které vyvolávaly dojem strnule upřeného pohledu. Paní na ně nijak nereagovala a zmizela stejnou cestou, jakou přišla. Šest dní po této příhodě zemřel dívčin otec. Že by bílá paní ze Žebráku předpovídala smrt? A odehrálo se v historii hradu něco, o čem nevíme?