Když nás někdo pozoruje – cítíme to, ale nevidíme…

Už se vám někdy stalo, že jste tušili, že jste někým pozorováni, aniž byste někoho viděli? Jako lidské bytosti zřejmě máme schopnost citlivého vnímání – něco jako šestý smysl. Možná ještě dokonale nevíme, jak fungují naše známé smysly – třeba jsme schopni mnoha věcí, o kterých ani netušíme.

Výzkum a jeho začátky

V květnu roku 2004 publikoval britský časopis Journal of Psychology překvapující práci. Jednalo se o výzkum, kterého se účastnilo dva tisíce dobrovolníků, a který vedl doktor Stephan Schmidt. Z experimentu vyplynulo, že lidé mají schopnost cítit, že jsou někým sledováni.

Výzkum ovšem začal již v roce 1993, kdy badatel v oblasti paranormálních fenoménů Robert Sheldrake z Británie uskutečnil anketu, v níž zjistil, že osm z každých deseti lidí tvrdí, že se někdy cítili být pozorováni, aniž by někoho viděli. Sheldrake chtěl zjistit, jestli lze vědecky ověřit objektivitu takového pocitu.

Počáteční experiment

Jeden z experimentů provedl s desítkami účastníků v londýnském auditoriu – náhodně vybral čtyři osoby a požádal je, aby přišly na pódium, kde si měly sednout zády k publiku na židli, na jejíž opěradlo napsal jméno každé z nich.

Sheldrake pak opět náhodně vybral jednu tabulku se jménem, aniž by o tom sedící věděl, a ukázal ji ostatním v sále. Publikum se pak mělo dívat na šíji označené osoby patnáct vteřin. Po uplynutí této doby se měla osoba, která cítila, že je pozorována, zvednout ze židle. Výsledky byly ohromující a procentuálně vysoce překračovaly úroveň náhody.

Vnímáme také pozorování kamerami?

V další části výzkumu se obrátil na vedoucí hlídací služby velkých obchodních domů, kteří tvrdili, že osoby, které z nějakého důvodu tuší, že jsou pozorovány, se ohlížejí po bezpečnostních kamerách. A tak Sheldrake vymyslel další zkoušku.

Další pokus

Tisíc dobrovolníků rozdělil do dvojic. Jednoho z dvojice umístil do místnosti s neprůhledným sklem uprostřed (jak je známe z vyslýchacích kabin z filmů). Osoba v části A viděla, kdo je v části B. Osoba v části B ale neviděla nic víc, než zrcadlo. V části A se nějaký pozorovatel nacházel pouze v polovině případů celého pokusu. Vyšlo najevo, že sedmdesát procent osob v sále B bylo schopných vycítit, jestli je někdo pozoroval ze sálu A.

Detailnější plán

Postupně se do experimentů zapojil již i doktor Schmidt a další specialisté, kteří vypracovali nový plán, které se účastnilo dalších tisíc osob – ty byly opět rozděleny do dvojic a osoba A chodila v prostoru hlídaném bezpečnostními kamerami. V polovině případů osoba B sledovala pohyb osoby A na obrazovce v místnosti s monitory kamer. Sedmdesát procent sledovaných cítilo, když je někdo pozoroval.

A Schmidt zašel ještě dále: pozorovaným osobám umístil na tělo přístroje měřící úroveň jejich statické elektřiny. Zjištění bylo nevídané: statická elektřina se u osoby, která byla pozorována, zvyšovala, zato u nesledovaných osob k tomu nedošlo.

Všechny pokusy tak prokázaly, jak citlivé mají lidé vnímání – možná jsme schopni navázat nonverbální spojení díky mechanismům, pro nás zatím neznámých.