Potence ve středověku a novověku: Oficiálně byl stanoven i maximální počet intimních styků týdně

Gustav Wappers - Le Prince Lointain

Ve středověku se sexuální potřeba nesnížila, ale již nebyla věcí veřejnou (hlavně obdivnou) jako ve starověku. Ovšem – i kněží se jen neradi vzdávali sexuálního života. Víme, že ještě v 11. a 12. století celibát porušovali velmi často.

Přemíra sexu zkracuje lidský věk

Hlavními učenci středověku byli v křesťanském světě právě kněží, a jestliže jim byl oficiálně sexuální styk odepřen, také ostatním předkládali odmítavý postoj na něj a na mužskou potenci obzvláště. Prosadili myšlenku, že duševní zdraví souvisí se sexuální zdrženlivostí a kdo nemá tělesnou potřebu, je duševně na výši.

Kněží a dokonce někteří lékaři říkali, že přemíra sexuálního života zkracuje lidský věk. Lékaři dále přišli s tím, že sperma je extrakt krve – tedy jakmile odchází z těla, jakoby se muži pouštělo žilou a muž se oslabuje. Navíc ztrácí na rozumových schopnostech, jak již bylo výše naznačeno.

Stanovení počtu sexuálních styků

Jak už to bývalo ve středověku zvykem, právě muži, kteří byli omezení v sexu, stanovili také počet sexuálních styků tak, aby byl ochráněn život muže. Ve většině církevních spisů na toto téma se tvrdí, že lidé jsou opatřeni nestřídmými schopnostmi v míře větší, než je zdrávo. Na církevních koncilech se vedly vášnivé diskuze, co je možné povolit – museli být trochu realisté, nakonec se shodli na dvou nebo maximálně třech sexuálních stycích týdně.

Tak třeba krásný je výrok ze 16 století, jehož autorem je samotný Martin Luther. Podal rady novomanželům, kde se píše: “Dvakrát týdně se svou paní, oddávej se milování, sto čtyřikrát v roční době, neuškodí jí ni tobě“.

Realita byla většinou jiná

Třikrát a dost – tak pravila církev, ovšem realita byla jiná (v počtu směrem nahoru), jak nám to ostatně potvrzují kroniky i nejstarší beletrie. Stálo tam, že pokud muž opravdu miluje svoji paní, dokáže prožít milostný styk i několikrát za noc. A někde, kupříkladu v Dekameronu od Boccaccia, se objevilo tvrzení, že to jde i desetkrát za noc. V renesanci se takováto tvrzení množila hojně.

Přesto většina středověkých předsudků přetrvala dlouhou dobu a ještě v 19. století se věřilo, že přemíra sexu může škodit zdraví a třeba i onanie je velmi nezdravá. V moderní době se situace změnila – totiž nepožaduje se zdatnost v boji, ani přehnaná zdatnost v posteli.