Plná vana pitné vody kdykoli. Dnes nás ani nenapadne, že to dříve mohlo být jinak

Ilustrační foto

Teplá koupel nebo alespoň sprcha je bezesporu příjemným požitkem. Uvolní nejen tělo, ale také mysl. Můžeme ji mít, kdykoli se nám zachce. Bereme ji jako samozřejmost. Není však na škodu uvědomit si, že dříve tomu tak rozhodně nebylo. V podstatě si každodenně dopřáváme obrovský luxus, aniž bychom si to uvědomovali.

Hygiena si prošla svým vývojem

Představa, že bychom se myli jednou měsíčně, jako někdy v dávném středověku, a nevábné tělesné pachy přebíjeli silnými voňavkami, se určitě nikomu nezamlouvá. Rovněž bychom nechtěli nosit drbátka ke zmírnění svědění, které vyvolávali vesele rejdící vší cizopasníci ve vlasech. Generace našich rodičů (pro ty mladší jejich prarodičů), jež se narodili do poválečné doby, má ještě v živé paměti koupací rituál, který se odehrával pouze jednou týdně, zpravidla v sobotu. O kohoutku s teplou vodou se tehdy mohlo lidem jen zdát. Voda se musela pracně nanosit ze studny, nalít do kotle a v něm nahřát. Pod kotlem se topilo dřevem. Často se nacházel ve sklepě, kde se lidé také myli v neckách nebo plechové vaně. Rozhodně nebylo výjimkou, že se v jedné vodě postupně vykoupala celá, často početná, rodina. Nejdříve přišli na řadu ti nejmladší – děti, a pak postupně dospělí, takže v jedné vodě se vykoupalo třeba pět lidí. Přes týden se ti čistotnější jedinci pouze opláchli u pumpy nebo v lavoru.

Nic se nemá hnát do extrému

Postupně se však zlepšoval životní standard, do domácností byla zavedena studená a posléze i teplá voda. Navíc všestranné apely na nutnost hygieny přispěly k tomu, že lidé přistoupili k denní očistě za pomocí mýdel a teplé vody. Na tom by nebylo nic špatného, protože nejen pro člověka samotného, ale i pro jeho okolí je nepříjemné, pokud má vnímat nejrůznější tělesné pachy. Zdá se ovšem, že nyní se naše západní společnost přehoupla z historického extrému nemytí do druhého extrému, a to hygieny přílišné, která místo aby náš organismus chránila před infekcemi, ho může naopak oslabit. Mytí rukou mýdlem po použití toalety nebo po cestě vlakem je určitě nutností. Pokud si je ovšem budeme každou chvíli natírat nejrůznějšími antibakteriálními prostředky a povedeme k tomu i své děti, které se z obav před nějakou splašenou bakterií neodváží ani pohladit živé zvíře, pak je otázkou, jestli si tímto přirozenou imunitu spíše neoslabíme. Samozřejmě současná pandemie koronaviru je výjimečnou situací, která vyžaduje výjimečná řešení. Zvýšenou hygienu a mytí rukou i tváře je důležité dodržovat také v období „obyčejných“ chřipek.

Koupeme se v pitné vodě

Udává se, že na jedno osprchování spotřebujeme přibližně 60 lirů vody a na plnou vadu 150 litrů. Málokdo si však uvědomí, že se jedná o pitnou vodu! Když si vezmeme, jak často se nyní řeší otázka nedostatku vody, pak si dopřáváme skutečný luxus. Možná by stálo za zamyšlení, jestli si skutečně každý člen domácnosti musí téměř denně dopřávat plnou vanu vody nebo několik sprchování denně. A pokud si už tu plnou vadu dopřejeme, pouvažovat o tom, jestli bychom mohli vodu z koupele (protože je většinou relativně čistá) ještě nějak využít, např. na namáčení prádla nebo spláchnutí toalety.