Duchové v legendách: Egypťané se jich báli, v Indii či Thajsku je dodnes uplácejí

Duch na hřbitově

Většina náboženství tvrdí, že člověk se skládá z těla a duše – tělo je smrtelné a po smrti se tedy duše odpoutává a v zásadě pokračuje v dalším “žití” na onom světě. V dalších tvrzeních se náboženství liší, ale přesto vesměs platí, že některé duše se neodpoutají úspěšně a bloudí mezi námi.

Prostředníci se světem podsvětním

Mnohá prastará náboženství mají své šamany a léčitele, křesťanství zase kněze a řeholníky – ti všichni mají být prostředníky mezi reálným a oním světe. Víra v duchy obecně patří mezi nejstarší náboženská učení.

Různé národy – podobný přístup

Egypťané kupříkladu měli z duchů strach a neměli zájem se s nimi jakkoliv kontaktovat. Mrtvému proto přidávali do hrobu jeho oblíbené předměty, někdy i velmi cenné, aby byl po smrti spokojen a neměl důvod se vracet do světa živých.

O návštěvy z onoho světa nestali ani Asyřané, Římané, Řekové, ale třeba ani Indiáni. Ti severoameričtí se snažili odehnat přízraky rituálními tanci.

V případech, kdy přece došlo ke kontaktu se světem zemřelých, snažili se lidé vycházet s duchy v dobrém. V Indii nazývají duchy bauta a nabízejí jim úplatky – potraviny, které denně servírují na posvátných místech. V Thajsku vyrábějí a dobře prodávají malé svatyně, kam se denně ukládají čerstvé obětiny. Ve vyhrazeném prostoru, kam nemají přístup turisté, je v hotelech pod zlatem zdobenou stříškou každý den prostřeno na talíři pečené kuře.

Jestliže o duchy nestojíte, obsaďte jim rajón

Podobně lidé podplácejí duchy na ostrově Bali či v Číně a zde po dlouhé věky udržovaná tradice je prý velmi účinná. V Japonsku také – třeba v Tokiu lze koupit malé úzké prkénko se sedmi naklíženými pestře pomalovanými hlavičkami duchů. Proč? Pokud máte doma vystavenou soupravu těchto duchů, je rajón vašeho domova již obsazen a další duchové se mu tedy raději vyhnou.

Je to nutné i proto,že v Japonsku se dosti často zjevují děsivé divoženky zářící zeleným jasem a samurajové zjizvení z válečných tažení, někdy i beznozí či bezrucí.

Jen v noci?

Proč se duchové objevují v legendách a některých vyprávěních zejména za tmavých nocí či dokonce přesně o půlnoci? Těžko mají strach ze světla. Možná nemají rádi frmol za dne, ale hlavně zjevení zřejmě využívají oslabené lidské pozornosti, únavy po práci, čas, kdy je člověk na pokraji snů. Ale v moderních příbězích se už objevují vlastně kdykoliv.