Zuzana Stivínová : Komunistickou dobu bych zažít nechtěla, to ji raději hraju!

Zuzana Stivínová předvedla strhující výkon ve filmu Past. Film, který nemapuje jen tragický osud herečky Jiřiny Štěpničkové, ale vypráví i o době, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad lidmi, kdy herci z divadla žádali soud o co nejvyšší trest pro bývalou kolegyni, kdy ti, co se nepřidali k davu, byli zatracováni a ponižováni. Vypráví o době, která by se už neměla nikdy opakovat. Jak se s tímto tématem sama herečka popasovala? 

Jak dlouho jste se na roli připravovala a jakým způsobem?

Vycházela jsem z dostupných materiálů, z knih a internetu, ale hlavním zdrojem byli pamětníci. Zejména Jiřiny vlastní syn Jiří, který mi věnoval svůj čas a zodpověděl jakoukoli moji otázku. To mi hodně pomohlo v rozhodování, jak se v některých situacích zachovat.

Kým pro vás Jiřina Štěpničková byla?

Byla charakter! Cením si jejích postojů. Například si sama zlomila zdravou nohu, aby nemusela hrát v německém filmu. Byla velmi statečná!

Jaký moment z jejího příběhu pro vás bylo nejtěžší zachytit?

Řekla bych, že asi nejtěžší bylo zachytit její návrat k filmu, protože jsem musela hrát herečku, která je jistě výborná, ale po dlouhé nucené pauze hraje „jinak”. Ne špatně, ale jakoby zastarale, prostě ta propast byla veliká…

Vypjatý převod přes hranice, drsné zacházení ve vězení nebo nekompromisní výslechy. Přemýšlela jste o vlastním chování, kdybyste se ocitla v situaci nejen paní Štěpničkové, ale některé z hereček, kolegyň z divadla?

Samozřejmě si člověk představuje, co by sám dělal. Měla jsem ještě možnost o tom mluvit s Vlastou Chramostovou a věřte mi, že radši tu dobu jenom hraju.

Zuzana Stivínová  (* 27. 7. 1973)

Filmová a divadelní herečka i hudebnice. Zřejmě už její původ, pochází  totiž z umělecké rodiny, ji přivedl na Konzervatoř Praha, kde absolvovala na hudebně-dramatickém oboru v roce 1993. Po celou dobu studia hostovala v pražských divadlech – Semafor (Kytice II), Divadlo E. F. Buriana, Realistické divadlo Z. Nejedlého (Asanace), Divadlo Na zábradlí. Soustavně spolupracovala se spolkem Kašpar, jehož členkou byla v letech 1991-1994. Tady si zahrála Roxanu, sl. Kinianovou (Růže pro Algernon), doňu Juanu, zbrojíře Božinu (Katynka z Hellbronu) – vše v režii Jakuba Špalka. Pak následovalo angažmá v Národním divadle a spolupráce s režiséry I. Rajmontem, J. Pitínským a O. Krejčou. Nejzajímavějšími rolemi v ND byly Desdemona, Maryša, Imogena v Cymbelinu, Varvara ve Višňovém sadu, Markéta ve Faustovi. Během angažmá v ND hostovala v Divadle Na zábradlí – spolupráce s J. Grossmannem (Klára v Donu Juanovi) a později s P. Léblem (Sally Bowlesová v Kabaretu). V současné  době je na volné noze.

Hlavní roli a popularitu jí přinesla především hořká komedie Pasti, pasti, pastičky. Objevila se v řadě snímků, např.: Eliška má ráda divočinu, Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, Anděl Exit, Nevěrné hry, Kousek nebe, Toyen, Anděl páně, Grandhotel, Bathory. Ze spolupráce s televizí stojí za zmínku třeba inscenace May Dayči Soukromé pasti aj. Kromě herectví se věnuje též dabingu. Ocenění: 1995 – Talent roku, Cena Alfreda Radoka

Zdroj ČT