Velikonoce si uchovaly pohanské tradice. I díky tomu křesťanství uspělo, říká religionista

Velikonoční pondělí letos připadá na 13. dubna. Jako každý rok vyrazí mnoho koledníků na tradiční pomlázku (mrskačku, hodovačku, šmigrust), rodiny se sejdou u slavnostního oběda a nejedni vyrazí i na bohoslužbu. Pro spoustu Čechů se však Velikonoce staly dnem volna a na náboženský smysl svátků pozapomněli. Zeptali jsme se proto brněnského religionisty Matouše Vencálka na otázky spjaté s historií a religiózním významem nejvýznamnějšího křesťanského svátku.

Ačkoliv se to řeší každý rok, připomeňme si – proč jsou vlastně Velikonoce pohyblivým svátkem?

Podle Bible došlo k Ježíšovu ukřižování a následnému zmrtvýchvstání okolo židovského svátku Pesach, který připomíná vyjití Izraelitů z Egypta. Židovský kalendář je však lunisolární (měsíce jsou počítány podle Měsíce a roky podle Slunce, pozn. red.) a Pesach tak začíná 15. dne měsíce nisan, typicky za prvního úplňku po jarní rovnodennosti.

Byly okolo toho data spory?

Ano, termín Velikonoc byl předmětem několika sporů již od druhého století našeho letopočtu. Šlo například právě o to, zda Velikonoce slavit vždy ve stejném datu, ať už by připadalo na kterýkoli den v týdnu, nebo je důležitější dodržovat to, že byl Ježíš ukřižován v pátek a vzkříšen v neděli. Nakonec zvítězil názor, že Ježíšovo zmrtvýchvstání se má slavit v neděli, a to první neděli po prvním jarním úplňku, byť stále existují církve, které Velikonoce slaví v jiných datech.

Zmiňoval jste židovský svátek Pesach. Jaká je jeho náplň?

Pesach je jedním z nejvýznamnějších židovských svátků a připomíná vyjití Izraele z egyptského otroctví. Jeho významnou součástí v minulosti – v době, kdy existoval Jeruzalémský chrám – byl tzv. korban pesach, pesachová oběť. Ta spočívala v tom, že každá rodina, nebo skupina rodin, pokud byla málo početná, musela odpoledne 14. dne měsíce nisan do Chrámu přinést oběť mladého beránka či kůzlete a večer, to již bylo 15. nisanu, jelikož den začínal a končil západem slunce, je sníst.

Jak je Pesach spjat s Velikonocemi?

Poslední z tzv. deseti ran egyptských, kterými se Hospodin snažil přimět faraona, aby Izrael propustil z otroctví, bylo pobití prvorozených. Izraelitům Bůh přikázal, aby obětovali beránka a jeho krví označili veřeje svých dveří, aby se jim rána vyhnula. Korban pesach tak navazoval na a připomínal tuto oběť. Události, které si připomínáme o Velikonocích, se odehrály právě v období Pesachu – Ježíš byl ukřižován v jeho předvečer, tj. 14. nisanu. Samozřejmě není jen shodou náhod, že Ježíš – beránek Boží – se obětoval právě v tento den.

Ne všichni křesťané však Velikonoce slaví, kupříkladu Svědkové Jehovovi. Čím je to způsobeno?

Některé církve skutečně Velikonoce odmítají, často proto, že jejich původ vidí nikoliv v Bibli, ale v pohanských oslavách příchodu jara, které si katolická církev „přivlastnila“. Svědci Jehovovi si sice připomínají poslední večeři Páně a Ježíšovo ukřižování, ale kvůli svému výkladu některých veršů Bible už ne jeho vzkříšení.

Proč si církev zmíněné pohanské oslavy přivlastnila?

Jedním z důvodů „úspěchu“ křesťanství bylo i to, že dokázalo obratně naroubovat své učení na zvyky obyvatel území, kam se šířilo. Názorným příkladem je třeba Irsko, kde původní keltský svátek Imbolc spojený především s bohyní Brigid, nahradil svátek sv. Brigity, křesťanské světice, jíž byly přisouzeny mnohé atributy keltské bohyně. Tato taktika, kdy byly do velké míry zachovány původní zvyky, značně usnadňovala přechod pohanů ke křesťanství. Velikonoce nejsou výjimkou – mnohé předkřesťanské lidové tradice zůstaly zachovány, jen jim byl např. přisouzen jiný význam.

 Jak konkrétně pravé křesťanské Velikonoce probíhají?

Samotné vzkříšení se slaví v neděli (Velikonoční neděle, Boží hod velikonoční či Slavnost Zmrtvýchvstání Páně) a tomuto dni předchází tzv. Svatý či Pašijový týden (passio = utrpení, pozn. red.). Celý týden končí Velikonočním triduem, kam kromě Velikonoční neděle patří také předcházející Velký pátek, tedy den, kdy byl Ježíš ukřižován, a Bílá sobota, den, kdy Ježíš ležel v hrobě a sestoupil do podsvětí, kde porazil smrt a ďábla a otevřel bránu do nebes těm spravedlivým, kteří tam přišli před ním. Období od Velikonoční neděle po následující Bílou neděli se pak nazývá Velikonoční oktáv a má být obdobím radosti z vítězství Krista nad smrtí.

Proč je tak důležitý Pašijový týden?

Představuje přípravu na Velikonoce a během nějž by se věřící měli věnovat duchovnímu rozvoji, obnovování a prohlubování vztahů s druhými i Bohem. V západní církvi začíná postní doba Popeleční středou a trvá čtyřicet dní. Samotné velikonoční triduum (Velký pátek, Bílá sobota a neděle Vzkříšení) pak představuje vrchol liturgického roku. Bohoslužby během těchto tří dní jsou zaměřeny na odhalování tajemství vrcholu Kristova života a zahrnují řadu specifik.

Jakých?

Na Velký pátek se například neslaví mše, ale čtou se Janovy pašije a probíhají přímluvné modlitby za církev i věřící, Bílá sobota je ve znamení příprav na samotné vzkříšení. Je zvykem konat během ní tzv. „bdění u Božího hrobu“ a po setmění pak začíná Velikonoční vigilie připomínající Kristovo zmrtvýchvstání. Během ní je rozsvěcen Paškál (velikonoční svíce), zní chvalozpěvy a úryvky ze Starého i Nového zákona a na závěr četba evangelia o Ježíšově zmrtvýchvstání. Během noci jsou také pokřtěni a biřmováni katechumeni a vrcholem je pak slavnost eucharistie, tedy svaté přijímání.

Velikonoce jsou v podstatě oslavou Ježíšova zmrtvýchvstání, kterému předcházela násilná smrt na kříži. Není to krapet morbidní? Jak vlastně tento příběh správně chápat?

Na první pohled to možná může morbidně působit, ale musíme si uvědomit, že Ježíšovo ukřižování a následné zmrtvýchvstání tvoří naprostý základ křesťanské víry. Jeho mučednická smrt byla podle křesťanského učení spásnou obětí, kterou vykoupil hříchy celého lidstva. Svým vzkříšením pak dokázal, že je Božím synem, a také je tím položen základ centrální víry, že každý, kdo v Krista věří, bude vzkříšen také.

Mezi nejznámější symboly patří beránek nebo vajíčka. Co konkrétně symbolizují?

O beránkovi jsem již mluvil, symbolika Ježíše jako beránka Božího je spojená s židovskými pesachovými tradicemi a připomenutím obětování beránka předcházejícího vysvobození Izraelitů z otroctví. Sluší se ale dodat, že i tradice obětování beránka či jiného zvířete v čase příchodu jara je patrně ještě starší.

S těmi vajíčky se dostáváme k tradicím ukazujícím na propojení Velikonoc s předkřesťanskými oslavami příchodu jara. Anglický výraz pro Velikonoce – Easter – je zřejmě odvozen od germánské bohyně jménem Ēostre/Ostara, a právě s ní jsou spojovány i některé atributy dnes alespoň v některých zemích neodmyslitelně spojené s Velikonoci, jako jsou zajíci a velikonoční vajíčka. Obojí ve starověku symbolizovalo plodnost, například proto, že u samic zajíce může, podobně jako u některých dalších druhů, dojít k oplodnění vajíčka i ve chvíli, kdy již je březí.

Liší se v něčem české Velikonoce od těch u našich sousedů – u Poláků, Slováků? V čem přesně?

Z hlediska náboženských tradic spíše ne, najdeme ale rozdíly v těch lidových oslavách a zvycích, které vycházejí spíše z předkřesťanských dob a lokálních specifik. Takové rozdíly však nalezneme i napříč republikou. Zvykem poměrně specifickým pro Českou republiku a Slovensko a do jisté míry také Polsko je pomlázka (od slova pomladit, nikoliv pomlátit), na které je možné také ukázat ony krajové rozdíly. Velmi pravděpodobně jde o zvyk předkřesťanský, ačkoliv první písemné doklady o něm pocházejí až ze 14. století. Pomlázka označuje jak nástroj spletený z mladého vrbového proutí, tak samotný akt i výsledek koledování (malovaná vejce – kraslice, sladkosti či jiné potraviny, alkohol…), avšak název i konkrétní tradice se výrazně liší region od regionu – setkáme se tak vedle pomlázky s dynovačkou, kyčkou, mrskutem, šlehačkou, šmerkustem, tatarem, karabáčem a mnoha dalšími označeními.

Jak taková pravá pomlázka vypadá?

Samotná pomlázka probíhá na Velikonoční pondělí od úsvitu do poledne, v minulosti probíhala i v úterý. Někde je, či v minulosti byla, její povaha reciproční – ženy chodily „vyplácet“ muže týden či dva před Velikonoci, případně v úterý po Velikonočním pondělí. Někde je také s pomlázkou spojena i „oblévačka“ – polévání vodou (či rovnou házení do řeky), ať už jako součást pomlázky, či naopak jako způsob „sebeobrany“ žen a dívek. Samotná pomlázka pak má zajistit předání svěžesti, zdraví, mladosti, plodnosti a ohebnosti mladého proutí, významů však měla a má celou řadu, mj. např. jako rituál námluv, a je pravděpodobné, že se vyvinula z oslav, jejichž charakter byl výrazně více sexuální, avšak křesťanské tradici se podařilo je potlačit či alespoň zmírnit.

Existují i rozdíly mezi Velikonocemi v tradičních a reformačních církvích?

Z liturgického hlediska se oslavy Velikonoc v západním křesťanství (kam zahrnujeme jak římskokatolickou církev, tak církve protestantské) příliš neliší, najdeme drobné rozdíly vycházející z podstaty protestantských církví, které obecně mají tendenci být nejen v architektuře, ale i v liturgii „prostší“ než církev římskokatolická. V některých protestantských církvích se setkáme s ranní velikonoční bohoslužbou nahrazující velikonoční vigilii, která je sloužena o Velikonoční neděli venku, například v parku, často ale také na hřbitově. Není nezajímavé, že tento zvyk, dnes hojně rozšířený například ve Spojených státech, patrně pochází od kongregace Moravských bratří v saském Herrnhutu, kde se poprvé odehrála v roce 1732.

Jak je tomu ve východních církvích?

Velikonoce se slaví také ve východním křesťanství (zahrnujícím především pravoslavné církve), a to opět do velké míry obdobně, ačkoliv samozřejmě například bohoslužby v pravoslavných církvích se liší. Zásadním rozdílem je však termín Velikonoc, jelikož východní církve používají Juliánský kalendář namísto Gregoriánského, a proto například letos budou slavit Velikonoce o týden později než my. Jindy ale, jako například příští rok, mohou východní Velikonoce nastat až o měsíc později.

Jak vůbec tak významný křesťanský svátek vnímáme v jedné z neateističtějších zemí na světě?

Nemohu si odpustit poznámku, že s tím naším ateismem to není až tak horké – spíše než o ateismus ve smyslu odmítání existence Boha či čehokoliv nadpřirozeného se setkáváme s hluboce zakořeněným odporem vůči náboženským institucím. Ten způsobuje, že se lidé u nás málokdy hlásí k některé církvi, ale to neznamená, že jsou ateisté. Co se Velikonoc týče, tak z dostupných průzkumů víme, že jako nejvýznamnější křesťanské svátky je vnímá jen asi pětina obyvatel. Nějakých 42 % obyvatel je vnímá spíše jako prodloužený víkend a možnost být s rodinou či zkrátka jako svátek, díky kterému nemusí do práce. Zbytek si pak Velikonoce spojuje především s příchodem jara. Zároveň ale stále velké množství obyvatel dodržuje zvyky s Velikonocemi spojené – jen 19 % sice navštíví kostel či mši, ale 55 % se účastní pomlázky, 57 % vlastnoručně barví či zdobí vejce a 69 % si velikonočně zdobí byt či dům. Velikonoční tradice tak u nás zatím nevymírají.

Jaké je vůbec poselství Velikonoc pro dnešního člověka, pro dnešní dobu?

To si asi musí každý najít sám – pro křesťany je to poselství jasné a trvalé, jak jsme si popsali, ale to neznamená, že svůj význam nemají i pro ty, kdo nevnímají jejich náboženský rozměr. Jak jsem uváděl výše, pro mnoho lidí představují příležitost „zpomalit“ a strávit čas s rodinou či přáteli, a stále více než polovina lidí participuje na lidových tradicích, které se s Velikonoci pojí. Už jen tím Velikonoce přispívají k sociální kohezi – společenské soudržnosti – a to v dnešní uspěchané době, kdy je mnoho z nás takřka permanentně ve stresu, na nic není čas a vzdalujeme se sobě navzájem, myslím, není málo.

Jak religionista vnímá Velikonoce? Přece jenom je tento svátek postaven na víře ve zmrtvýchvstání.

Religionistika je věda nehodnotící – nezabýváme se tím, zda je nějaké náboženské učení správné či nikoliv, ani nemůžeme odpovídat na (až nečekaně častou) otázku „které náboženství má pravdu?“. Takže jako religionista vám neodpovím, ale pro mě osobně jsou Velikonoce především příležitostí k odpočinku, ale také alespoň k občasnému zaujatému pozorování mnohdy fascinujících lidových zvyklostí a pátrání po jejich původu.

 

Matouš Vencálek

*1989

Vystudoval religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ve své akademické práci se jako jeden z mála českých religionistů zaměřuje především na studium moderního pohanství, a také na vztah náboženství a politiky v současné společnosti. Je členem České společnosti pro religionistiku. Je ženatý a má dvě děti.