Co čeká pacienty s problematickým průběhem COVIDu-19? Propuštění z nemocnice je začátkem dlouhé cesty

Ilustrační foto

Odpojení od ventilátoru, přeřazení z JIP na pokoj s normálním režimem, propuštění z nemocnice či negativní výsledky testů. To vše zní jako velmi pozitivní zprávy. Málokdo si však uvědomuje, jak dlouhou a náročnou cestu má pacient ještě před sebou. Co vše ho na této cestě může potkat?

Umělá plicní ventilace

I přesto, že koronavirus sužuje naše životy již několik měsíců, stále o  něm odborníci vědí příliš málo na to, aby mohli činit jednoznačné závěry. Platí však pravidlo, že čím závažnější průběh nemoc má a čím déle trvá, tím delší a obtížnější bude zotavování samotné, přičemž konečný výsledek nemůže předem nikdo zaručit. V tomto směru jsou na tom nejhůře pacienti, kteří museli být napojeni na plicní ventilátor. (Statistiky pro UK uvádějí, že z nich přežila pouze jedna třetina.) Odpojení od ventilátoru probíhá zpravidla postupně a je spojeno se snižováním dávek sedativ. Po odpojení od ventilátoru však zdaleka není vyhráno. Pacient mnohdy stále potřebuje dýchací asistenci, která mu zabezpečí potřebný přísun kyslíku, např. „dýchací“ masku. Po ukončení umělé plicní ventilace dotyčný zůstává přibližně jeden až tři dny na JIP, a teprve po stabilizaci stavu je převezen na „klasický“ pokoj.

Zpravodajství o nákaze koronavirem přinášíme ve speciálu Koronavirus on-line

Vyčerpání organismu

Po návratu k plnému vědomí se pacienti často nacházejí ve stavu, kdy jsou natolik vyčerpaní, že nejsou schopni bez opory ani sedět, popř. zvednout ruce či nohy. Musí se nejen znovu učit chodit, ale také správně dýchat, potýkají se s problémy při polykání a mluvení. Nutnou podmínkou pro propuštění pacienta z nemocnice je, že je schopen samostatně dýchat. V UK stráví pacienti na oddělení klasické lůžkové péče přibližně týden.

Úbytek hmotnosti a svalů

Dalším problémem, který se snaží v nemocnici řešit, je úbytek hmotnosti pacientů. Tento je z velké části způsoben výraznou ztrátou svalové hmoty v době, kdy organismus procházel vyčerpávající krizí během umělé plicní ventilace. První týden po odpojení od přístrojů je velkým úspěchem i to, když pacient dokáže sám sedět na vozíčku. Svaly však mají naštěstí schopnost postupně opět zesilovat, jakmile je pacienti opět začnou používat, byť z počátku se jedná o minimální úkony, např. samostatné zvedání hlavy, končetin či trupu.

Propuštěním z nemocnice to nekončí

Propuštění z nemocnice znamená další krok k návratu do života, který je však na míle vzdálen životu, jež vedl pacient před nemocí. Pohyb a jakákoli fyzická námaha zůstává stále problémem, a to kvůli poškození plic a svalů. Postupné zlepšování může být otázkou nejen týdnů, ale i měsíců v závislosti na průběhu a závažnosti koronavirové infekce, dále na věku pacienta a na tom, jestli trpí i jinými vážnými zdravotními problémy.

Deprese

Kromě fyzických problémů čelí mnoho pacientů také problémům psychickým Nejčastěji se jedné o depresívní a úzkostné stavy a posttraumatické stresové poruchy.  Rovněž se stává, že pacienti trpí halucinacemi v důsledku užívání sedativ na JIP, což může způsobit problémy v podobě tzv. flashbacků, tedy vracejících se útržků vzpomínek, které mohou člověku později znepříjemňovat život a způsobovat propady nálad.

Pacient má šanci se postupně zotavovat, nicméně je to běh na velmi dlouhou trať. Může se jednat o rok či i delší dobu. Bývá potřeba značné podpory nejen po stránce fyzické léčby, ale také co se týká pacientovy duše.

Zdroj: The Guardian