TATRA jede kolem světa, koronavirus ji v Turecku jen zpomalil

Česká expedice Tatra kolem světa 2 vyjela na cesty v polovině února a podle plánu už měla být v některém ze států bývalého Sovětského svazu. Po devíti měsících pak měla Tatra přeplout lodí do Jižní Ameriky, projet Střední a Severní Amerikou a přes Afriku se vrátit do Evropy. Cestu, která je naplánovaná na tři roky, zastavila celosvětová pandemie koronaviru a posádka Tatry je už déle než měsíc „uvězněná“ v Turecku. Podle šéfa výpravy a zakladatele projektu Marka Havlíčka i tak expedice plní svůj úkol.

Marek Havlíček – iniciátor a cestovatel, který s Tatrou Trajdou a doprovodným vozidlem Bludičkou plánuje objet Svět po vzoru expedice z devadesátých let. foto: tatrakolemsveta2.cz

Jste v současné době pravděpodobně jediná česká expedice v zahraničí. Jak ovlivnil koronavirus vaše cestovní plány? Jak moc se liší od těch původních?

Koronavirus zavřel hranice, regiony, brány památek, sundal z oblohy všechna letadla. Naprosto to změnilo celý svět, nic není tak, jak bylo před několika měsíci, a nikoho ani ve snu nenapadlo, že něco takového může nastat. Měli jsme jet dle pevného itineráře, kde jsme měli rezervy vždy jen několik hodin nebo maximálně dva dny. Teď jsme měli být v Iránu (10. května – pozn. redakce), ale to k cestování prostě patří. Cestovatel musí být připravený měnit své plány na základě momentální situace, a i tak z toho vytěžit maximum a nám se to naštěstí daří. Na severu Turecka jsme se seznámili s úžasnou komunitou lidí, kteří nám umožňují vidět to, co bychom možná ani neviděli, kdyby koronavirová krize nebyla.

Takže se v Turecku nenudíte. Jak a podle čeho plánujete denní program?

Snažíme se s našimi hostiteli komunikovat a připravovat plány na to, co chceme vidět, natáčíme skvělé reportáže, sbíráme výborný materiál pro náš seriál a dle reakcí na sociálních sítí vidím, že to děláme opravdu dobře. Dostali jsme se i v době, kdy do mešity nikdo nesmí, právě tam a mohli být přítomni muezzinovi při zpěvu, byli jsme s rybáři na lovu a poznali, jak staví lodě, jak žijí. Navštívili jsme dřevorubce, který žije v lese, navštívili jsme opuštěný dům nejslavnějšího tureckého básníka, poznali řeckou komunitu, která sem byla násilně vystěhovaná v roce 1924, tureckého bubeníka, navštívili jsme několik rodin a poznali, jak si pečou doma chleba, jak žijí i jejich zvyky. Do toho údržba auta i denní povinnosti – příspěvky na sociální sítě, komunikace přes e-mail, zpracovávání reportáží, plánování dalších dnů, snaha se dostat do dalších zemí, komunikování s partnery, úklid, vaření – to vše je až k neuvěření nabitý plán.

A neztrácí tím expedice na zajímavosti, že je zatím jen v Turecku?

Rozhodně ne! Turecko je tak obrovské, tak atraktivní, tak různorodé, že je stále co vidět. Díky celosvětově naprosto neznámé situaci tu zažíváme nespočet až akčních momentů. Z pohledu atraktivnosti jde o výpravu, která je rozhodně blíž reálné expedici než cokoli jiného. Výstupy z cest se nám daří zachycovat a sbíráme materiál pro seriál a případně celovečerní film – to vše jde podle plánu.

Bohužel nemůžeme s jistotou říct, zda budeme za týden v Gruzii nebo Rusku, nebo zda tam budeme za dva měsíce. S jistotou ale tvrdíme, že děláme vše tak, aby i naši partneři a podporovatelé byli spokojeni. V dnešní době, kdy jsou všude jen informace o pandemii a krizi, přinášíme lidem v Česku aktuální, úžasné fotografie a videa z naší výpravy. V dnešní, trochu šedivé době, rozdáváme skrz sociální sítě či jiné zdroje světlo z naší expedice, šíříme dál naději, pozitivní myšlení a všem dáváme najevo, že život i Tatra jede pořád dál.

Na své cestě za sebou nechává Tatrakolemsveta2 stromy s cedulkou. Ta připomíná nejen značku TATRA, ale i Českou republiku. foto: archiv Marka Havlíčka

Co bylo a je cílem expedice Tatra kolem světa 2? Zaznamenal jsem, že třeba i sázíte stromy, potkáváte se s místními…

Připomínáme slavnou expedici Tatra kolem světa z roku 1987-1990. Chceme inspirovat, motivovat a ukazovat lidem příkladem, že vždy existuje cesta, jak jít dál. Autenticky a pravdivě informujeme o dění ve světě. Lidi chceme sbližovat a ukazovat jim jiné způsoby myšlení. Rozšiřovat obzory sobě i druhým a ukazovat všem jiný pohled než ten, na který jsou zvyklí prostřednictvím sociálních sítí a internetu. Zájemci se k nám mohou na část cesty i přidat. To je zatím jediný problém – není to ale bohužel něco, co bychom ovlivnili my. Záleží na možnosti letů, hladkého překročení hranice a dalších meznících, ale věřím, že za námi zájemci přiletí. Stromy s “cedulkou”, které po cestě zasadíme, mají připomenout, že jsme na daném místě byli. My Češi, za Českou republiku a za lidi, kteří v ní žijí. A díky nim, se na naši expedici jen tak nezapomene.

Neztratila v této době výprava smysl? Nemáte pochybnosti?

Ani v nejmenším! Z desítek stovek reakcí na sociálních sítích vnímáme, že naši fanoušci dychtí po dalších a dalších fotografiích a dalším vyprávění z naší expedice. Kvůli omezené svobodě a možnosti cestovat jsou naše vyprávění a fotografie nedostatkovým zbožím dnešní doby. Ale i my si uvědomujeme složitost celosvětové krize. Proto jsme ve spojení s Ministerstvem průmyslu a obchodu a pracujeme na tom, abychom převzali unikátní, v Česku vyvinuté a vyrobené, patentované nano roušky a jejich distribucí a prezentací chceme šířit nejen jméno České republiky, ale i podpořit propagaci těchto českých výrobků, a tím alespoň částečně přispět v boji se stávající pandemií.

Jaké je současné složení posádky vaší Tatry a doprovodného vozidla? Uvítáte další cestovatele? Netrpíte „ponorkou“?

Na palubě Trajdy a Bludičky je teď pět členů: řidič Lukáš, hlavní kameraman Jiří, kameraman 2 Michal, Tomáš a já. Bohužel kvůli omezené možnosti létat a další nutnosti karantény je prakticky nemožné, aby za námi někdo další přiletěl, což je škoda, ale jak už jsem říkal, tohle my ovlivnit nemůžeme. Ponorkou rozhodně netrpíme, při množství práce, zážitků a podnětů k poznávání to ani nehrozí.

Je něco, kromě epidemiologické situace, na co se dopředu připravit nedá? Zaskočilo vás něco?

Těch věcí může být celá řada. Ostatně současná situace to ukazuje nejlépe. Každopádně s technickými problémy se člověk umí vypořádat, jediné, na co se připravit nedá, je selhání lidského faktoru. Pokud situaci nezvládne člověk psychicky, může to vlastně celou expedici zničit.

 

Podrobnosti o cestě včetně aktuální polohy expedice najdete na jejich webu ZDE