Alois Švehlík nás náhle opustil. Poslední díl Modrého kódu již dnes večer!

Nejdojemnější seriálový díl roku. Takovým bezpochyby bude poslední díl seriálu Modrý kód v této sezóně. Diváci se totiž za dramatických okolností rozloučí s Aloisem Švehlíkem alias docentem Šeříkem. A to definitivně. 

Šeřík v závěrečném díle Modrého kódu před prázdninami, který můžete dnes sledovat na Primě, umírá…  Ani rychlá pomoc kolegů Sandry Novákové alias doktorky Saši Růžičkové a Ondřeje Rychlého coby doktora Prokopa Hlinky nedokáže odvrátit jistou smrt. Tu scenáristé Modrého kódu předepsali Aloisi Švehlíkovi v roli docenta Šeříka. „Věděl jsem od začátku, že moje úloha je tady jen dočasná a že skončí takhle,“ říká Alois Švehlík, který do seriálu vstoupil letos v únoru. „Bylo to tu hezký. Všichni ke mně byli neobyčejně příjemní. Sandra Nováková byla úžasná, hrál jsem hlavně s ní a chovala se fantasticky, žádná primadona. Doufám, že i ostatní se mnou byli spokojení tak jako já s nimi,“ netajil se dojetím po skončení natáčení Alois Švehlík.

Na smrt docenta Šeříka se štáb Modrého kódu pečlivě připravil. Aby herce netrápili mnohočetnou, byť hranou resuscitací, nazkoušeli ji nejprve na figuríně. Pan Švehlík přicházel vždy až na ostrou klapku. Figurína ale dělala potíže. „Když se provádí resuscitace na zdravém člověku, je to nepříjemné pro obě strany. Máme tady proto figurínu oblečenou do kostýmu a na té se můžeme vyřádit. Ale dneska bylo vtipné, že nám šustila, protože byla obalená igelitem, takže jsme řešili, jestli i pana Švehlíka obalíme igelitem, aby šustil také, ale nakonec to nebylo potřeba,“ vzpomíná na natáčení Ondřej Rychlý, který se v roli Prokopa Hlinky bude snažit kolegu oživit. „Zajímavé je, že já jsem se s panem Švehlíkem potkal poprvé až teď. Dodnes jsme spolu žádné společné natáčení neměli. Takže jsme si podali ruku, seznámili se, a pak už ležel pode mnou a já na něm předstíral masáž srdce,“ vypráví Rychlý s tím, že i na legraci došlo. „Vždycky se u toho nasmějeme. Před ostrou pobíháme po ateliéru, abychom byli zadýchaní,“ dodává Rychlý.

Jaké to je sehrát vlastní smrt? Na to umí nejlépe odpovědět právě Alois Švehlík. „Ale no tak normálně, jsme herci. Už jsem párkrát umíral,“ říká pobaveně. U jeho poslední chvíle v seriálu byl i jeho dlouholetý kolega z Národního divadla Jiří Štěpnička. „Známe se už asi 45 let, umíme si vyjít vstříc. Natáčení smrti bývá smutné, ale naštěstí jsem viděl Lojzu odcházet z placu po svých, takže to neberu tragicky,“ říká s vtipem sobě vlastním Štěpnička, který byl obzvlášť rád, když natáčení kolegova konce skončilo. Vracel se totiž do míst, kde to má nejraději. Na chalupu. „Jsem sedmdesátník, takže ohrožená skupina. Neohroženě jenom vypadám. Ze začátku to vypadalo hodně blbě, tak jsme si řekli se ženou, co tady budeme dělat. Odjeli jsme na chalupu, tam jsme byli šťastní, máme velkou zahradu, kde jsem se mohl pohybovat bez roušky. Udělal jsem spoustu práce, ke které jsem se dříve nedostal. Opravil jsem střechu, nalakoval okap, vybrousil jsem trámy, které léta říkaly, že potřebují nalakovat. Teď se chci pustit do oken. Nemyslím si, že jsem manuálně zručný, ale když nemám co dělat, práci si vymyslím,“ netají se Jiří Štěpnička, který nucenou koronavirovou pauzu využil bezezbytku.