Hrad Svojanov: Chcete se trochu bát?

Svojanov

Je pravda, že zřejmě každý náš hrad skrývá nějaké tajemství či nějaké to strašidlo. Ale místo, kde se to záhadami a strašidly jen hemží, to je hrad Svojanov.

Historie

Hrad založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Přemysl Otakar II. založil roku 1265 nedaleké město Poličku, s jehož dějinami se historie hradu často prolínala. Hrad stál také jako ochrana obchodní stezky a s výjimkou doby, kdy jej vlastnil Záviš z Falkenštejna, byl majetkem královské komory, a to až do husitských válek. V 15. a 16. století byl areál upraven pozdně goticky, po požáru roku 1569 renesančně. Velmi mu uškodila třicetiletá válka. V 19. století byl provizorně opraven, roku 1842 hrad vyhořel, poté byl opět částečně opraven a doplněn o nový empírový objekt. Roku 1910 koupilo hrad město Polička a zpřístupnilo jej veřejnosti.

Nejslavnější majitel hradu

Tím byl pravděpodobně Záviš z Falkenštejna, a to v letech 1287 – 1290. Svojanov zdědil po své první ženě, královně Kunhutě, vdově po Přemyslu Otakaru II. Po její smrti se oženil podruhé a porušil tak poslední Kunhutino přání. Poté, co byl na louce před Hlubokou sťat na rozkaz Kunhutina syna krále Václava II., začal se prý na Svojanově objevovat jeho přízrak, po 600 letech však z něj bylo prokletí sňato. Královna zde údajně bloudí dodnes.

Pověsti a příběhy

K legendám o tajemnosti hradu určitě přispěly příběhy, které se během staletí odehrály za jeho zdmi. Nalezlo se zde neobvyklé množství lidských kostí. Ve 20. letech 19. století byla v zazděném výklenku v paláci objevena kostra mimořádně velkého muže, který se tu prý nechal sám dobrovolně zaživa zazdít, aby se hrad stal nedobytným.

Jinak zde byla nalezena i zazděná kostra ženy a několik dětských kostřiček. Podle tradice by měla kostra patřit Kateřině Zárubové z Hustířan, jejíž manžel, majitel hradu Bohuslav Záruba, zahynul při obléhání Svojanova Švédy roku 1645. Ujal se jí (a hradu) jeho bratr Karel a po čase čekali dítě. Karel však v té době potkal jinou, mimochodem velmi bohatou ženu, se kterou se chtěl oženit, a Kateřina začala být na obtíž.

Aby se jí zbavil, dal ji zavřít do hradního sklepení, odkud se dlouho ozýval křik a pláč. Když utichl, odvážil se tam nahlédnout – Kateřina již zemřela a šílený výraz ve tváři naznačoval, že hrůzou. Její tělo dal Karel tajně zazdít, však Kateřinina tvář jej strašila ve snech, takže nakonec sám zešílel a zanedlouho zemřel.

Není to však jediná zazděná žena, dokonce i další, o níž bude řeč, se jmenovala Kateřina. Byla to manželka Mikuláše Trčky z Lípy. Nebrala si ho z lásky, její láskou byl hradní kovář a s tím se také dál tajně scházela i po svatbě. Když to zjistil její manžel, nechal kováře oběsit a Kateřinu zaživa zazdít do zdiva vnitřního hradu – kostra byla nalezena roku 1805 při prorážení nové brány.

Dále byla před dávnými lety z hradu ve skále vylámána tajná chodba, a dělníci, kteří na tomto díle pracovali, byli zabiti, neboť mrtví již nic neprozradí. A tak se zde objevuje šest duchů, kteří zoufale naříkají. Vchod do podzemní chodby byl zasypán, ale zvláštní pocit prý se zmocní každého, kdo se k místu přiblíží.

V areálu se se prý stále objevují mlžné přízraky, snad duše všech nešťastníků, kteří na hradě trpěli.