Sháníte marně zubaře nebo jiného lékaře? Obraťte se na svou zdravotní pojišťovnu. Co pro vás musí udělat

Ilustrační foto

Dříve se stávalo jen občas, že člověk narazil na lékaře, který by ho pro přebytek pacientů odmítl vzít. Dnes na tento problém naráží mnozí z nás. Nedostatek „volných“ lékařů se liší podle jednotlivých regionů. Nejvíce se týká zubařů, nicméně výjimkou nejsou ani neurologové, kožní lékaři, dětští psychologové apod. Většinou si lékaře vybíráme podle toho, jaký je odborník, což ovšem sami těžko poznáme, takže dáváme na doporučení známých. Dále podle toho, jak se k nám chová, což mnohdy zjistíme, až když už je pozdě. Tedy poté, co jsme se stali jeho nespokojeným pacientem. (Informace o tom, jak často můžeme měnit lékaře, naleznete zde.)

V neposlední řadě je pro nás důležitá vzdálenost. Nikdo netouží procestovat půl dne jen kvůli tomu, že pak v ordinaci stráví 15 minut. Jenže co dělat, když nakonec slevíme ze všech svých nároků, a stejně žádného lékaře nenajdeme? Nebo najdeme, ale v někde v Kotěhůlkách sto kilometrů od místa, kde bydlíme?

Špatná informovanost

Donedávna si většina lidí myslela, že tento problém si musí vyřešit pouze vlastními silami. Takže někteří to vzdali. Jsou třeba rok i dva bez svého stálého zubaře a, pokud mají akutní problém, jdou na pohotovost, kde jim problematický zub po jejich souhlasu třeba rovnou vytrhnou. Pohotovost je totiž zaměřena jen na neodkladnou péči a nikoli na dlouhodobé a systematické léčení zubu či jakéhokoli jiného problému. Jenže pacient správně nesmí zůstat takto napospas osudu.

Povinnost zdravotní pojišťovny

Pokud se totiž člověku nedaří najít potřebného lékaře, pak je povinností příslušné zdravotní pojišťovny mu jej opatřit. Tato povinnost vyplývá zdravotním pojišťovnám přímo z § 40 odst. 7 a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který říká, že zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit svým pojištěncům místní dostupnost hrazených služeb.

Místní dostupnost lékaře

Klíčová je právě ona formulace „místní dostupnosti“ hrazených služeb, která zaručuje to, že pojišťovna nám nemůže „dohodit“ doktora z druhého konce republiky.

Místní dostupností se rozumí přiměřená vzdálenost místa poskytování hrazených služeb vzhledem k místu trvalého pobytu nebo k místu bydliště pojištěnce a vyjadřuje se dojezdovou dobou, která je stanovena podle jednotlivých lékařských oborů, resp. služeb.

Dojezdová doba

Takže například dojezdová doba do ambulance k všeobecnému praktickému lékaři, dětskému lékaři, gynekologovi, zubaři či do lékárny by neměla přesáhnout 35 min. K diabetologovi, chirurgovi, očnímu, na otorinolaryngologii (tj. ušní, nosní, krční), urologii, fyzioterapii atd. je stanovena do 45 min. Na alergologii, kardiologii, ortodoncii atd. je doba dojezdu již delší, a to do 90 min. Nejdelší doba dojezdu je uvedena v 5. kategorii, a to do 120 min. Zde spadají např. kardiochirurgie, magnetická rezonance, sexuologie, plastická chirurgie.

Shrnuto a podtrženo – čím běžnější a méně specifická lékařská péče, tím kratší dojezd. K praktickému lékaři či zubaři chodíme často, proto je pro ně stanovena nejkratší doba dojezdu. U vysoce specializovaných odborných pracovišť je naopak dojezdová doba nejdelší. Kompletní seznam dojezdových dob uvádí Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 307/2012 Sb., o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb.

 Nedodržení povinnosti ze strany pojišťovny

Pokud zdravotní pojišťovna nedodrží svou povinnost zajistit vám adekvátně dostupného lékaře, můžete podat stížnost na Ministerstvo zdravotnictví (kontakt: mzcr@ mzcr.cz). Zdravotní pojišťovně za nedodržení povinností může hrozit pokuta až ve výši deseti milionů korun.

Formulář

Ministerstvo zdravotnictví rovněž uvádí na svých stránkách formulář nazvaný Stížnost na nedostupnost zdravotní péče, prostřednictvím kterého můžete podat na svou pojišťovnu stížnost ohledně nedostupnosti zdravotní péče, laicky řečeno ohledně toho, že se vám nedaří nalézt potřebného lékaře.

Držíme vám palce při hledání lékaře.