Shakespearovské divadelní léto není jen o klasice, diváci se mají bavit

Představení pod širým nebem je typické pro shakespearovské divadelní léto. Foto: Vojtěch Duda

Už pátým rokem připravuje olomoucké Divadlo Tramtarie divadelní festival pod širým nebem. Olomoucké „nejen“ shakespearovské divadelní léto si našlo pevné místo v kulturním kalendáři a jak programem, tak venkovní scénou slibuje divákům nevšední zážitek. S ředitelkou Divadla Tramtarie jsme si povídali o letošním ročníku, o tom, jak divadlo a herci přežili koronavirová omezení a s jakými plány jdou do dalších sezón.

Ředitelka Divadla Tramtarie Petra Němečková s uměleckým šéfem a režisérem Vladislavem Kracíkem. Foto: Andrea Simperová

Jak jste přišli na myšlenku udělat shakespearovský festival v Olomouci, a přitom nehrát jen díla Williama Shakespeara?

Praha, Brno i Ostrava mají své shakespearovské slavnosti a my si před pěti lety řekli, že je velká škoda, že takový festival není také v Olomouci, kde máme domácí scénu. A tak jsme se rozhodli zkusit letní festival uspořádat sami. První ročník měl jen tři večery a hráli jsme náš Kabaret nahatý Shakespeare, tedy pět tragédií Williama Shakespeara v jedné divadelní komedii. Potěšilo nás, jak obrovský ohlas festival sklidil, a zároveň jsme se zavázali v něm pokračovat. A protože na repertoáru Divadla Tramtarie nemáme už další shakespearovské tituly, začali jsme postupně zařazovat další kusy z naší produkce, přičemž i to se u diváků osvědčilo. Letos byl festival už desetidenní a kromě večerní produkce jsme hráli také představení pro děti.

Hrajete pod širým nebem. Jak jste vybrali scénu a v čem je to jiné pro herce i pořadatele, když představení není v kamenném divadle?

Už čtvrtým rokem hrajeme na parkánu Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci. Je to nádherné místo, které se tyčí na hradbách starého města, s výhledem do parku a magickou atmosférou. Ta dodává hraní pod širým nebem nevšední kouzlo, které v divadle divák nezažije. A i pro nás, divadelníky, je to vždy úžasný zážitek přesunout naši produkci ven, z uzavřeného prostoru pod širé nebe a dopřát si s publikem zase jiný kontakt a komunikaci. Úskalím venkovního hraní může být samozřejmě počasí, to nedokážeme ovlivnit, ale i tady asi funguje místní genius loci a zatím se nám nestalo, že bychom nějaké představení nedohráli.

Kolik představení odehrajete v průběhu festivalu a komu všemu jsou určena? Zvete si i hosty?

Letos jsme odehráli osm večerních představení a tři pohádky pro děti s doprovodným programem. Kromě oblíbených stálic, jako jsou komedie Kabaret nahatý Shakespeare nebo Po stopách něžného muže, jsme uvedli poslední reprízy speciální inscenace Láska za koronu, která vznikla během května jako reakce na dobu koronavirovou, a zažili úžasnou derniéru inscenace Velký Gatsby v hollywoodském stylu. Všechna představení byla opět vyprodaná a naše nadšení z festivalu ještě pořád trvá.

Hosty jsme letos raději nezvali, dlouho jsme nevěděli, jestli kvůli Covidu festival vůbec uskutečníme, loni ale byla hlavním hostem Aneta Langerová a koncert byl úchvatný.

Divadlo Tramtarie je profesionální nezávislou scénou – jak moc do vašeho provozu zasáhla koronavirová omezení?

Velmi výrazně. Tři měsíce jsme nemohli hrát, máme tedy obrovský výpadek tržeb, ze kterých z velké části žijeme. Snažili jsme se během té nucené pauzy zůstat v kontaktu s našimi diváky, zveřejňovali jsme spoustu videí, které jsme točili, prodávali záznamy inscenací, založili sbírku, kde nás diváci úžasně podpořili. Finanční ztráty ale pociťujeme ještě dnes a pocítíme i v budoucnu. Pořadatelé neobjednávají zájezdy tak, jak v jiných letech, a netušíme, jak se budou diváci chovat od září, až zase začneme hrát v divadle, jestli budou chodit, nebo ne. Krize tedy ještě tak úplně nekončí a mně nezbývá než věřit, že ji přežijeme a budeme fungovat dál.

Kolik představení odehrajete ročně a kde všude vás mohou lidé vidět?

V našem divadle v Olomouci uvedeme za rok kolem 180 představení jak pro dospělé, tak pro děti. Jezdíme ale také hodně na zájezdy, ročně jich odehrajeme přes 80 po celé republice. Pravidelně hostujeme ve Švandově divadle v Praze, ale také v Brně, Ostravě, Jihlavě a dalších městech. Na podzim se zatím rýsuje hraní například v Kroměříži, Děčíně, Nové Pace nebo Odrách. Bude toho ale určitě méně než v předchozích letech.

A plány Divadla Tramtarie do dalších sezón? Zůstane věrné svému charakteru?

Naše směřování je rozhodně dlouhodobé. Chceme dělat kvalitní divadlo, které je přístupné divákům, kterému divák rozumí, pobaví se a zároveň se může zamyslet nad sdělovaným tématem. Diváky oslovujeme, překvapujeme, jsme kreativní a originální. Zkrátka naším cílem je s každou premiérou nabídnout divákům něco nového.

Spolupracujeme s prestižními režiséry, letos nás čeká autorský projekt s vynikajícím Filipem Nuckollsem, dvorním režisérem Činoherního studia v Ústí na Labem, dále pak Nebezpečné známosti v režii mladé talentované režisérky Hany Marvanové. Sezónu zahájíme už v půlce září další autorskou novinkou, komedií ze života mužů s názvem Hřeben Bruce Willise v režii našeho uměleckého šéfa Vladislava Kracíka. A chybět samozřejmě nebude ani pohádka Emouš a Eminka, tentokrát to bude pohádka se sociálním přesahem, ve které ukážeme dětem, že mít různé emoce, i ty „špatné“, je naprosto v pořádku a jde se s nimi vyrovnat. Sezóna bude letos opět nabitá a moc se na ni těšíme.