Miroslav Etzler si doma hýčká anděla!

Život Miroslava Etzlera (55) je napínavý. A to nejen v pracovní sféře, ale především v té soukromé. Bujaré večírky a problémy se ženami ale nyní vyměnil za poklidný život, který momentálně zasvětil divadlu a především svému synovi Samuelovi (2). 

Miroslav Etzler hraje především v divadle Palace kde teď vystupuje v komedii Neperte se, prosím vás. Představení v tomto divadle ho těší a spravuje chuť ze současné hektické doby, kdy má pocit, že nejen umění dostává na frak. „Pamatuju si doby, kdy jsem poslouchal různé rockové skupiny a stačilo mi pár tónů na to, abych věděl, kdo to je a koho chce oslovit. S filmy je to podobné. A do Národního divadla jsem se jako student chodil dívat na velké herecké výkony. Dneska to není možné realizovat, protože exhibice režisérů je obrovská. Vytvářejí jakési pseudofresky plné klokotajících trpaslíků a vodopádů hudby,“ říká s tím, že podle něj to jsou krásné výtvarné projekty, které ale patří spíše do galerie. „Divadlo Palace je, nevím proč, kritikou úplně přezíraný prostor, a přitom se tam koncentruje řada mimořádných divadelních herců a hereček jako Eliška Balzerová, Jirka Langmajer, Ondra Vetchý, Hynek Čermák a další. A snaží se tady dělat velmi dobré herecké komedie. Není to divadlo, které by se halilo do nějakých girland a efektů, ale jde na dřeň herecké práce, „ říká obdivně s tím, že Neperte se, prosím vás je přinejmenším dobře vystavěná herecká komedie, kde hraje poněkud přestárlého, věčně zadluženého, leč stále vysmátého hipíka, kterým sám ale nikdy nebyl.

Ve volném čase žije svým synem a to i přesto, že sám přiznává, že je starý otec. Možná ale právě proto si své otcovství tak užívá. „Nevím, čím jsem si to zasloužil, že mi pánbůh do života seslal byť metrového anděla, ale s rozpětím křídel přes celou Evropu,“ vyznává se veřejně ze své lásky, která mu vrátila chuť do života. „Já to opakuji asi dost často, ale mám pocit, že v okamžiku, kdy vás přestane fascinovat život, tak není proč pokračovat. Nevidím sebemenší důvod, proč si ráno znovu obouvat boty. Kvůli ambicím, touze po úspěchu zapomínáte, co je v životě podstatné. Já vím, že je fajn vydělat na barák za deset milionů. Také jsem na takový barák vydělal. Nechal jsem ho své partnerce a odešel s igelitovou taškou. Takhle jsem to udělal u všech bývalých partnerek. Nechal jsem jim všechno a pak jsem se nedomohl ani svých vlastních věcí, které jsem v bytě zanechal. Vždycky jsem odcházel s igelitkou, a přesto jsem šťastný. Já jsem šťastný člověk. Přes různé starosti a bolesti, které má každý z nás, večer spokojeně uléhám do postele a strašně rád se z té postele ráno zvedám!“