Znalost, která vám usnadní houbaření hlavně tam, kde to neznáte

Ilustrační foto

I když už máme podzim, houbařská sezóna je stále v plném proudu. Pokud přeje počasí, je právě září, co se týká hub, jedním z nejslibnějších období. Ale znáte to. Zatímco jedni se hroutí pod vahou přeplněných košíků a nemilosrdně se zbavují každého kousku se sebemenší vadou na kráse, druzí jsou rádi i za babku v pozdním rozpuku dospělosti, hlavně když není červivá. A nejeden zoufalý houbař-amatér se nakonec smíří i s nějakým tím housenkovým proteinem navíc. Pokud právě nepatříte do první skupiny šťastlivců, pak právě vám mohou pomoci naše dnešní rady. K tomu abyste našli nějaký houbařský úlovek, není totiž nutné upírat zrak pouze pod své nohy, ale také kolem sebe. Na co se tedy dívat?

Na houby opravdu jen do lesa? A doprostřed, nebo na okraj?

Většina z nás má houbaření spojeno s návštěvou lesa, takže mnohdy musí urazit několik desítek kilometrů, aby se do něj vůbec dostala. Houbaři-profíci vám však řeknou, že to není zcela nezbytné. Houby totiž rostou nejen v lese, ale také na polích, lukách, v parcích či podél cest. Ta poslední varianta je sice lákavá, ale u cest je nesbírejte. Mají totiž tendenci zadržovat těžké kovy, takže byste si jejich konzumací příliš neprospěli.

Houby mají rády teplá a vlhká místa. Pokud je chladněji, bude se jim více dařit tam, kde se aspoň trochu dostane sluníčko a zahřeje je, spíše tedy na okraji lesa než uvnitř. Je-li horko, pak se zvětšuje šance, že na ně narazíte i uvnitř lesa, protože je prohřátý.

Proč se dívat nejen pod nohy, ale i kolem sebe

Když prozkoumáte pečlivě okolí, zjistíte, jaké houby by v něm mohly růst. Houby totiž mnohdy žijí v symbióze, tj. vytvářejí jakési vzájemně propojené soužití, se stromy. I nehoubař (který v životě kozáka neviděl) zná tradující se pravidlo, že pod břízou rostou kozáci. A nejen kozáci, ale také křemenáče. Mnoho hřibů má tuto skutečnost i v názvu (které laik ale většinou moc nezná.) Takže vězte, že existuje např. kozák březový, ryzec smrkový, hřib smrkový či hřib dubový. Z názvu lze tedy usoudit, kde nejčastěji daný hřib najdete. Proč tomu tak je, říká hned další odstavec.

Soužití zvané mykorhiza

Mykorhizou lze zjednodušeně nazvat soužití hub s kořeny určitých stromů. Některé houby se vážou pouze na jeden druh stromu, např. klouzek sličný se dle odborné literatury „kamarádí“ pouze s modříny. Jiné houby soužijí s více druhy stromů, např. hřib smrkový, který najdete nejen pod smrky, ale také pod buky, duby nebo borovicemi. Liška obecná si obecně příliš nevybírá a žije „na hromádce“ s většinou jehličnanů. Pak také existují houby, které žádné konkrétní soužití se stromy nevyžadují, zde patří např. hřib kovář.

Tip na podzimní houbu

Na podzim ubývá oblíbených masitých hub. Můžete ale najít třeba čirůvku, která je mnohdy neprávem opomíjená. Čirůvka dvoubarvá roste hojně zejména v druhé polovině září a v říjnu, a to na krajích lesa, lukách a někdy i na zahradách. Najdete ji jednotlivě nebo také ve skupinách. A pod topoly najdete jak jinak než čirůvku topolovou…

Pokud hub najdete více, než sníte, přinášíme několik rad, jak je uchovat na zimu (třeba v podobě koření), a také na co si dát pozor při jejich uchovávání.

Houbaření a čerstvé smaženici zdar!