Sebepoškozování. Proč si někdo způsobuje úmyslně fyzickou bolest?

Ilustrační foto

Řezné rány na rukou nebo na nohou či popáleniny od cigaret. U většiny lidí již jen tato představa vyvolává nepříjemný pocit, mnohdy jim doslova tuhne krev v žilách. Nejeden člověk při pohledu na ránu a tekoucí krev dokonce i omdlí (přitom se stihne třeba uhodit hlavou o topení, takže přibude další kaluž krve). A přesto existují lidé, kteří si vědomě a zcela dobrovolně sami ubližují. Co je k tomu vede? Najít správnou odpověď na tuto otázku bývá velmi těžké i pro ně samotné, zatímco pro jejich „klasicky“ uvažující okolí téměř nemožné. Nalezení odpovědi, tedy příčiny vedoucí k sebeubližování, je však klíčové.

Co je vlastně sebepoškozování

Sebepoškozování je záměrné a opakované fyzické ubližování sobě. V podstatě tedy destruktivní chování vůči vlastnímu tělu, zpravidla bez pokusu o sebevraždu. V zahraniční literatuře se používá pojem „self-harm“.

Rozeznáváme dva základní druhy. Sebezraňování, např. řezání se nožem, žiletkou (velmi často v oblasti zápěstí), zarývání nehtů hluboko do kůže, propichování si kůže nebo její popálení, trhání si vlasů a řas, hryzání se do rukou a paží, údery hlavou o zeď, polykání kamenů a jiných nestravitelných věcí. Za druhé se jedná o sebetrávení, např. prostřednictvím alkoholu, léků či drog, s cílem poškodit své vlastní tělo, nikoli však se zabít.

Jak to, že se člověk nebojí bolesti?

Akutní fyzická bolest odvede pozornost od vnitřní, psychické bolesti, která je pro trpícího člověka mnohem horší než bolest fyzická. Problémy a trápení, která člověka dlouho sužují a které nedokáže vlastními silami vyřešit, najednou zmizí, protože je přebije právě ona fyzická bolest. Pokud je poranění větší, je potřeba ho navíc ošetřit, takže je zaměstnána nejen mysl, ale také ruce, které musí ránu vydesinfikovat, ovázat.

Navíc při poranění dochází k vyplavení endorfinu, který zmírňuje fyzickou bolest a, jak všichni víme, navozuje zlepšení nálady. V konečném výsledku dotyčný ucítí tedy úlevu. Někteří lidé dokonce říkají, že při sebezraňování bolest vůbec necítí.

Důvody záměrného ubližování si

Pod fyzickou bolestí se tedy skrývá bolest psychická nebo jiný vnitřní problém v duši člověka, který může pramenit z nejrůznějších příčin. Často se jedná o:

  • pocity promarněného života a vlastní zbytečnosti,
  • pocit ztráty kontroly nad vlastním životem, např. v důsledku těžkého zranění nebo onemocnění,
  • snaha vnitřně se očistit, např. po znásilnění nebo násilí, které dotyčný spáchal na někom jiném,
  • potrestání sebe sama, sebenenávist,
  • získání pozornosti a péče druhých, např. pokud člověk trpí velkým nedostatkem lásky a pochopení,
  • potvrzení si své existence, např. u pocitů tzv. deperzonalizace (odosobnění), kdy člověk má pocit, že není „zakotven“ ve svém těle, teď a tady,
  • snaha dokázat si moc nad sebou samým, schopnost ovládat sám sebe,
  • chování v důsledku psychického onemocnění (silné deprese, schizofrenie atd.)

Co se skrývá v pozadí těchto problémů

V pozadí těchto problémů stojí velmi často problematické dětství, vyrůstání v nefungující rodině nezřídka s projevy násilí, dále šikana nebo pocit outsidera. Spouštěčem může být i traumatizující zážitek, např. dotyčný přežije autohavárii, ale sourozenec při ní zemře. Dále rozvod, rozchod, užívání alkoholu a drog. Sklony k sebepoškozování by se v žádném případě neměly podceňovat. Většinou platí, že pokud se podaří vyřešit primární problém, např. vnitřně zpracovat problematické dětství, pak sklon k sebepoškozování vyhasne. Tato cesta bývá mnohdy dlouhá a vyžaduje pomoc odborníka. Získaná úleva a nabytá vnitřní rovnováha za to však určitě stojí.