Václav Knop: Milionářem se stal díky boji s úřady!

Proslul jako nerudný tělocvikář v seriálu Hospoda. Nyní si Václav Knop (70) získává přízeň diváků ve Slunečné coby doktor Zdeněk Vacek, kde přišel o svou pražskou vilu. Ve skutečnosti ale patří herci třetina domu na pražské Kampě a zrekonstruovaná chalupa v Horních Beřkovicích. Bydlení snů získal Knop už v 80. letech. Začínal ve stejném domě, ale na jiném patře. Přidělili mu malý přízemní byt pro domovníka. Chodil nahoru na neudržovanou půdu, celou pokálenou od holubů, odkud byla nejkrásnější vyhlídka na Pražský hrad. Po dlouhých tahanicích s úřady ji získal pro sebe a vybudoval tu rozlehlý pohádkový vícepodlažní byt. Knop je tak nejen úspěšný seriálový, divadelní a filmový herec, ale i podnikatel. A také skvělý vybravěč, který čerpá z bohatých zážitků svého života. 

Zažil jste díky natáčení nějaké zajímavé nebo nečekané setkání?

Jelikož se dokážu celkem v pohodě naučit anglický text, točím čas od času se zahraničními produkcemi. Zhruba v polovině devadesátých let mě takhle angažovali do dvoudílného filmu Prsten. V Čechách točili první část, druhou v Americe. Šlo o příběh německé rodiny, která před válkou emigrovala do Ameriky. A představte si, na place jsem se sešel s Nastassjou Kinski a Michaelem Yorkem. Připadal jsem si, jako bych se dostal do jiného světa. Hrál jsem gestapáka, který s nimi vedl dlouhý dialog. S Michaelem Yorkem jsme si po natáčení ještě i povídali. Když jsem odehrál svoji poslední scénu, režisér mi přede všemi poděkoval a ostatní zatleskali. Je to u amerických filmů takový milý zvyk. Cestou do šatny mě pak zastavila Nastassjina komorná a řekla mi, že by se se mnou Nastassja ráda rozloučila. Ta mě objala a poděkovala mi za spolupráci. Dodnes na tohle setkání vzpomínám, zbyly mi z něj dvě polaroidové fotografie… Tak to dopadne, když se malá rybička z malého českého rybníčku potká s velkým vorvaněm z oceánu.

Je pravda, že jste se potkal i s Lorettou Swit, představitelkou Šťabajzny ze seriálu M.A.S.H.?

K tomu došlo krátce po sametové revoluci, kdy jsme seriál začali dabovat. Byli jsme jedni z posledních na světě, kde se M.A.S.H ještě nevysílal. Loretta Swit seriál točila opravdu dlouho, byla s ním spojená po celou dobu jeho vysílání, proto už pak žádnou další větší hereckou příležitost nedostala. Rozhodla se tedy dělat seriálu PR i v jiných zemích. Založila si obchod s různými suvenýry a jezdila po světě, kde dělala propagaci sobě i seriálu. Do Prahy ji tehdy pozval, myslím, někdejší ředitel Novy Vladimír Železný. Naše setkání proběhlo celkem vtipně. Byla u toho překladatelka, která jí vždycky představila herce a roli, kterou dabuje. Když přišla řada na mě, pokynul jsem překladatelce, že se představím sám. Přistoupil jsem k Lorettě a ztišeným hlasem jí řekl: My se nemusíme představovat, my se známe velmi intimně. Vysvětlení pro neznalé: Frank Burns měl se Šťabajznou v seriálu dlouholetý poměr. Loretta vypoulila oči a bylo vidět, jak jí to v hlavě začalo neskutečně šrotovat a že si nemůže vzpomenout, co, kdy a v jakém městě jsme spolu měli… Nechal jsem jí v tom vykoupat asi deset vteřin, a pak jsem dodal, že jsem Frank Burns. V tu chvíli se jí ulevilo, pochopila vtip, objala mě a smáli jsme se. Mám rád takové situace, ale v decentním podání. Během setkání nám kromě jiného řekla, že když přijela do hotelu, zrovna běžel v televizi shodou okolností M.A.S.H. Překvapilo ji, že v něm nemáme dotáčené smíchy. Měla z toho radost. I oni o to prý dlouho, ale marně bojovali.M.A.S.H. běží na našich obrazovkách stále dokola snad už dvacet let…(směje se) Taky máte pocit, jako by si koupili práva navždycky?! Nejdřív dávali jeden díl denně, pak dva a teď už běží tři za sebou. A furt to melou dokola. Skončí 254. díl a okamžitě jde jednička. Stále jsou však lidi, kteří mi říkají, že se na to s chutí podívají. Jak je každá epizoda uzavřená, tak je to příjemné k snídani. Podobně se dá koukat i na Hospodu.

Vzpomínáte na doby kdy jste jej daboval?

Každý víkend se točilo deset dílů. Jsou to dvacetiminutovky, takže to nebyl až tak velký problém. Herci hlavních rolí chodili v sobotu dopoledne, další pak v sobotu odpoledne. Nebylo totiž víc mikrofonů, takže jsme se museli prostřídat. V neděli dopoledne přicházeli herci na menší role a v neděli odpoledne na ty nejmenší roličky, jako byli Korejci a podobně. Texty jsme dostávali až těsně před natáčením, a tak jsme vlastně ani nevěděli, jestli naše postavy budou ve všech epizodách. Jelikož jsme seriál při dabování viděli de facto poprvé, tak jsme se kolikrát nějaké scéně začali šíleně smát, až jsme museli práce nechat. Nebylo to k zastavení. Všichni kolem z nás byli nervózní a měli strach, abychom se vešli do času ve studiu. Jenže když to vidíte poprvé, tak vás holt některé pointy překvapí.

Po dlouhé době jste nazkoušel divadelní novinku, a to v Komorním divadle Kalich komedii Tik Tik. Co v ní hrajete?

Co myslíte? Starého protivného dědka. Celá komedie se odehrává v čekárně u psychiatra, kde se sejde šest lidí. Každý z nich má nějaký psychický problém, nějaký tik. Čekají na doktora, který ovšem nepřichází. Začnou tedy mezi nimi vznikat různé situace a slovní přestřelky. Já hraju člověka s Tourettovým syndromem, tedy s nezvladatelnými pohyby. Jenže do toho navíc nekontrolovatelně vykřikuji sprostá slova. Mám tam osmačtyřicet velmi sprostých nadávek. K této roli jsem se dostal náhodou, díky Nele Boudové, se kterou jsem hrál právě v Modrém kódu. Hledali totiž nějakého dědka, který drží pohromadě. Doporučila tedy mě. Víte, jak člověk stárne, jeho vrstevníci začínají pomalu odpadávat. Někdo neudrží moč, někdo myšlenku, někdo slintá, další nemůže chodit, a tak to pomalounku upadá… Stačí ještě chvíli vydržet, abych se dostal do TOPu, a když budou potřebovat nějakého dědka, sáhnou po mně… (směje se)