Zřícenina hradu Vrabinec: Je velmi obtížně přístupná, navíc zde samozřejmě straší, ale ten pohled odsud…

Zřícenina hradu Vrabinec

Zřícenina hradu, dříve nazývaného i Vrábník či Vrabín, se nachází na impozantním skalním útvaru nad údolím Rychnovského potoka v Českém středohoří jižně od Děčína. Z vrcholu je nádherný výhled do labského údolí i na okolní skalní vrchy. Na místě je však opatrnost, hrad je obtížně přístupný.

Historie

Hradní historie není bohužel nějak závratně dlouhá. Jeho zakladateli byli na konci 14. století pravděpodobně vladykové z Těchlovic, z té doby je archeologicky doloženo osídlení, ač první zmínku nalezneme roku 1403, kdy je zmiňován Ješek z Těchlovic. Od roku 1415 byl hrad majetkem Vartenberků, kteří jej koupili, ale nesídlili tu. Už v roce 1425 je uváděn v držení Mikuláše z Lobkovic, o dva roky později zas již patřil Anežce ze Šternberka. Za válek s lužickým Šestiměstím byl hrad dobyt a vypálen, to se stalo zřejmě roku 1444. Byl posléze obnoven, ale počátkem 16. století opuštěn – snad kvůli své extrémně špatné dostupnosti. Zbytky hradu jsou chráněny jako kulturní památka, kopec samotný byl vyhlášen přírodní rezervací.

Při pohledu na zříceninu hradu nás může napadnout, kolik strašlivého úsilí asi stála stavba hradu na tak nebezpečném místě. To činí stavbu až poněkud neobvyklou.

Pověsti

Hrad tak na pohled tajemný má pochopitelně i svá strašidla. Jeden duch je spojen s příběhem hradní paní, která zde měla zahynout krutou smrtí.

Už si ani nepamatujeme, kdy to bylo, někdy před staletími, kdy zemi sužovaly války. V jedné z nich zahynul hradní pán z Vrabince a jeho žena zůstala na hradě sama pouze s několika sloužícími. Zemi dál drancovala vojska a jedna skupina vojáků si nakonec troufla i na nepřístupný hrad. Obránci byli stateční, ale bylo jich poskrovnu, a tak se vojákům podařilo hrad dobýt. Všechny obyvatele povraždili.

Hradní paní spoutali a vhodili do temné kobky. Měla zde zahynout ještě krutěji, neboť nepřátelé poté hrad podpálili. Nemůžeme již vědět, jestli paní čekala nějakou pomoc, na hrad se každopádně nikdo neodvážil a ona ve svém vězení skutečně zahynula.

Po nějakém čase se začal v rozbořeném a vypáleném hradě zjevovat její duch. Byla to bílá postava, ve tváři výraz hrozného děsu a procházela se kolem trosek svého bývalého domova. Poprvé byla spatřena na Vánoce a od té doby se právě na Vánoce každý rok zjevuje, bloudí zříceninou a úpí smutkem.

Dalším přízrakem má být duch rytíře Damiána, někdejšího správce hradu. Ten tu žil se třemi dcerami. Jednou spatřil nad věží poletovat hejno havranů. To tehdy nebylo považováno za příliš dobré znamení a také ouha – brzy se před hradem objevili nepřátelé. Vedli je páni ze Střekova, tehdy známí lapkové. Požadovali od rytíře jeho dcery za manželky, avšak ten se vzepřel, a tak přísahali pomstu. Odtáhli, ale byl to jen manévr ke zmatení rytíře, protože se ukryli v blízkém lese. A v noci zkrátka hrad dobyli. Povraždili obyvatele a hrad zapálili. Od té doby tu straší rytířův duch, provázen hejnem havranů.

Není zřejmě náhoda, že pověsti hradu jsou spojeny s ohněm – vždyť právě prudký požár znamenal jeho konec, jak se shodují i odborní badatelé…