Zlínská zoo se raduje z prvního mláděte mravenečníka čtyřprstého

Foto: archiv Zoo Zlín

ZLÍN – Po dlouhých 13 letech se chovatelé ve zlínské zoo dočkali. Narodilo se tu totiž první mládě mravenečníka čtyřprstého v historii zahrady. Ještě není jasné, zda je to kluk nebo holka, díky starostlivé péči maminky Elišky ale nesmírně prospívá.

Zlínská zoo chová mravenečníky čtyřprsté od roku 2007. V posledním roce obývají upravenou expozici Guayanas v dolní části Amazonie. „Mravenečníky čtyřprsté objevíme ve 23 evropských zoo. Za uplynulých 12 měsíců se však v Evropě podařilo odchovat pouze 5 mláďat, je to tak opravdu mimořádný chovatelský úspěch,“ přiblížila zooložka Markéta Horská.

Staňte se členy FB skupiny Život ve Zlínském kraji a žádná zpráva z kraje vám neunikne.  Zpravodajství o nákaze koronavirem přinášíme ve speciálu Koronavirus on-line.

Pětiletá samice Eliška se hned napoprvé projevila jako velmi pečlivá matka. Potvrdily to i průběžné kontroly. „Při narození vážilo 360 gramů, nyní má již téměř 600 gramů,“ doplnila Markéta Horská.

Malý mravenečník, u kterého zoo prozatím nezná pohlaví, nyní většinu času tráví ve společnosti matky v připravené stromové dutině ve vnitřní ubikaci. Příležitostně se však zachytí srsti na matčině hřbetu a vydá se s ní na krátkou procházku ubikací.

Foto: archiv Zoo Zlín

Březost samice trvá 5 měsíců. Prvních 6 měsíců je mládě plně závislé na mateřském mléku, postupně začne pomalu ochutnávat potravu dospělých. Ve volné přírodě by si mravenečník pochutnával výhradně na mravencích, kterých dospělý jedinec zvládne spořádat kolem 9 tisíc za den. Zajistit takové množství není v zoo možné, krmí se proto instantní směsí dováženou z Nizozemí. „Její složení přesně odpovídá potřebám mravenečníků, na vytvoření směsi se podílel tým zoologů a veterinářů. Pro zpestření krmné dávky dostávají také červy a avokádo. Chovatelé jim navíc nabízejí ztrouchnivělé části kmenů, ve kterých si mravenečníci sami hledají potravu,“ doplnila Markéta Horská.

Domovinou mravenečníka čtyřprstého jsou lesy a pralesy Jižní Ameriky, od Venezuely až po sever Argentiny. Díky ovíjivému ocasu výborně šplhá, obratně se však pohybuje i na zemi. Aktivní je v noci a za soumraku, ve dne se ukrývá v dutinách. Živí se hlavně termity a mravenci, požírá také jiný hmyz. K chytání potravy mu skvěle slouží dlouhý jazyk. Ten měří úctyhodných 40 centimetrů a mravenečník jej dokáže vypláznout až stopadesátkrát za minutu. Nejvyvinutějším smyslem je čich, který je čtyřicetkrát lepší než čich člověka.

Ve volné přírodě je stále vzácnější. Hlavním důvodem je neustálý úbytek jeho přirozeného životního prostředí.

Foto: archiv Zoo Zlín