Pěší a obytná zóna. Lidé mnohdy neví, co v nich platí, a pak jim hrozí pokuty. Jak jste na tom vy?

Foto: Rýdlová

Jdete si v klidu po dláždění před panelovými domy a najednou kolem vás prosviští auto. Sotva se z toho šoku vzpamatujete, málem vás „sejme“ holčička na kole, protože mobil ve výloze ji pochopitelně zajímá více než její jízdní dráha. Máte pocit, že svou existencí všem překážíte. Pro jistotu se ujistíte, že opravdu nekráčíte po vozovce. Ostatně nejste jediný chodec. Proti vám si pěkně středem vykračuje maminka s kočárkem a dalšími třemi dětmi, které svým naprosto chaotickým pobíháním nedávají nejmenší šanci cyklistovi, jež by je rád předjel a pokračoval rychlostí vyšší něž dva metry za půl hodiny. Kde jste se to vlastně ocitli? A platí zde vůbec nějaká pravidla?

S největší pravděpodobností jste se ocitli v obytné zóně. Jako chodec můžete být v klidu – patříte do ní. Jenže nejste sami. Patří zde i další účastníci. A všichni byste měli respektovat určitá pravidla, což se však mnohdy neděje a chybí hlavně ohleduplnost.

Obytná zóna

Původní myšlenkou obytných zón bylo poskytnout podmínky pro pohyb místních obyvatel tak, aby se zde cítili bezpečně a zároveň se mohli pohybovat nejen pěšky, ale také svými dopravními prostředky. Takže se tady nesetkáte pouze s chodci, ale také s auty, motorkami a koly. Na klasická pravidla silničního provozu však můžete pro tuto chvíli zapomenout. Platí zde totiž smíšený provoz, který neodděluje chodce, motoristy a cyklisty.

Chodci a hrající si děti mají v obytné zóně přednost

Jsou to však chodci, kteří by zde měli sehrávat hlavní úlohu. Mohou používat tuto pozemní komunikaci v celé její šířce a mohou si na ni hrát i děti. Řidiči musí dbát zvýšené opatrnosti vůči chodcům. Nesmí je ohrozit a pokud je to nutné, musí své vozidlo i zastavit. Chodci, včetně hrajících si dětí, by však na oplátku měli umožnit vozidlům projet. Vozidla mohou v obytné zóně i stát, ale pouze na místech k tomu vyhrazených. Mezi nejdůležitější omezení pro řidiče platí maximální rychlost 20 km/hod, což mnozí nedodržují a vesele si zónu prosviští klidně i dvojnásobkem. Pokud je uvidí policista,  bezohledná jízda se jim zpravidla prodraží.

Začátek i konec obytné zóny je označen dopravní značkou a zóna se rovněž odlišuje svou úpravou od chodníku, nejčastěji jiným povrchem, obrubníky atd.

Pěší zóna

Kromě obytné zóny můžete také narazit na pěší zónu. Platí pro ni mnohé jako pro zónu obytnou. Její počátek a konec je označen dopravní značkou.  Je určena hlavně chodcům, kteří se zde mohou pohybovat po celé šířce ulice. Chodci mají vždy přednost před ostatními účastníky. V dolní části značky bývá uvedeno, kdo do pěší zóny může vjet (např. zásobování), a může zde být také vyznačena doba (např. 9-12 hod). Pro řidiče i zde platí omezení maximální rychlosti 20 km/hod.

Ilustrační foto

Obytná vs. pěší zóna

V pěší zóně, na rozdíl od obytné, si nemohou děti volně hrát. Co se týká cyklistů, pokud jejich vjezd není povolen ve spodní části značky pěší zóny, pak zde mohou na kole pouze děti do 9 let.

Chovejme se tedy všichni tak, aby pohyb v obytné a pěší zóně nebyl spolehlivým způsobem, jak se co nejrychleji dostat do nemocnice.