Jana Sováková alias Ingrid Ševčenková: Hraju si, i když na mě nemíří kamery

Ingrid je divákům Ulice dobře známá. Dlouho byla neodmyslitelnou součástí místního kadeřnictví. Před sedmi lety se přestěhovala do Málkova a od té doby jsme o ní slyšeli především v souvislosti se Světlanou Nyklovou, která do Málkova také částečně přesídlila. Jana Sováková, představitelka Ingrid, se v Ulici naposledy objevila před čtyřmi lety. Tenkrát jen na skok. V podzimní sezóně 2020 se do Ulice vrátí a na obrazovkách ji začneme vídat mnohem častěji. 

Co jste dělala posledních sedm let?
Věnovala jsem se výtvarné činnosti. Převážně jsem tetovala lidi.

Takže jste se profesně přeorientovala?
Ne tak docela. Mám vystudovanou střední výtvarnou školu a dělala jsem třeba i kostýmy pro divadlo. Takže to není tak, že bych úplně změnila povolání. A pořád si občas někde něco zahraju.

Dalo by se říct, že jste teď bez natáčení odpočívala?
Ne, chodím normálně do práce. Při tetování si člověk moc neodpočine. Sice mám určitou míru svobody a věnuji se kreativní činnosti, ale jsem odpovědná za finální výsledek, který, když něco nevyjde, se opravuje dost problematicky. Musím se soustředit, abych odvedla tu nejlepší práci. Navíc často pracujete v polohách, které vám nejsou úplně pohodlné. Odpočívám sportem, konkrétně thajským boxem. V tělocvičně trávím dost času.

Stýskalo se vám po hraní?
Částečně ano, ale jsem hravý typ. Hraju si, i když na mě zrovna nemíří kamery. A občas nějaká herecká práce byla.

Na co jste se při návratu těšila ze všeho nejvíc?
Těšila jsem se úplně na všechno. Roky strávené v Ulici pro mě byly úžasné a vždycky mě to tu ohromně bavilo. Pro mě je to hodně o lidech a ti jsou tu skvělí. Jsem nadšená, že jsem zpátky.

Připomeňte nám prosím postavu Ingrid. Kdo to je a jak ji vnímáte vy?
Ingrid byla zpočátku cílevědomá, chladná a ambiciózní mrcha. Dopouštěla se věcí, které už byly hodně přes čáru. Při jedné takové lumpárně vypadla z okna, přestala chodit a zůstala na vozíku. Nakonec se ukázalo, že její zdravotní omezení bylo psychosomatického původu. Já si to vykládám tak, že ji tížila vina za všechno, co provedla. Následkem toho pak Ingrid prošla určitým vnitřním vývojem. Přestala intrikovat a stala se z ní relativně normální ženská, jejíž pohnutky jsou možná drsné, ale pochopitelné.

Jak to myslíte?
Časem se ukázalo, že měla velmi truchlivé dětství. Že její matka je celkem podivná osoba, která nelítostně upřednostňovala Ingridinu starší sestru. To na Ingrid rozhodně zanechalo následky.

A kam tedy Ingrid zmizela divákům z očí?
Právě zmíněná sestra měla tragickou nehodu. A Ingrid pak čelila složitému vnitřnímu boji. Kladla si otázku, zda je ochotná změnit svůj život a postarat se o sestřiny osiřelé děti. Příliš si v tomto směru nevěřila a zvažovala, zda dětem nebude lépe v dětském domově. Rodinné pouto bylo nakonec silnější, a tak se za dětmi odstěhovala do Málkova.

Změnila se Ingrid za tu dobu?
Já se zatím můžu pouze domnívat. Ráda bych teď Ingrid vtiskla trochu víc ženskosti. Myslím, že její jednání vždycky mělo nějakou logiku. Takže i teď bych čekala logický posun. Nedovedu si představit založením městského člověka, kterého by nezměnilo sedm let na venkově a péče o dvě děti zesnulé sestry. To by bylo vážně divné, kdyby to na Ingrid nezanechalo žádné stopy.

Jak se vám Ingrid hraje?
Dobře. Motorem té postavy jsou pro mě její emocionální a vztahové pohnutky. To mě na Ingrid vždycky herecky bavilo a zajímalo. Hůř se mi hrály jen situace, kde byl zapotřebí ekonomický, nebo dokonce politický slang. To jsem občas skoro nevěděla, o čem mluvím.