Dětská nadváha. Jak nám děti tloustnou podle statistik

Ilustrační foto

Přibližně polovina dospělých v ČR má vyšší hmotnost, než by měla správně mít. A tyto počty se nesnižují, nýbrž zvyšují. Podobně neslavně jsou na tom i děti. Od 70. let minulého století mírně, zato stabilně, vzrůstá počet dětí, jejichž váha překračuje normální parametry směrem k nadváze, nebo přímo k obezitě. Jaké riziko hrozí těmto dětem v budoucnu, v čem hledat příčinu a jak jim pomoci?

Děti nám tloustnou, ale chlapci více

Dle údajů projektu Česko v datech v r. 1976 přibližně 10 % chlapců spadalo do kategorie nadváha a obezita, zatímco v r. 2016 tento podíl vzrostl přibližně na 32 %. U dívek je situace o něco méně dramatická, protože ženy i dívky obecně více dbají na svůj vzhled i zdraví. V r. 1976 bylo dívek s nadváhou nebo obezitou asi jen 8 %, přičemž v r. 2016 se již jednalo o 22 %.

Fyzické i psychické problémy

Obezita se pojí s celou řadou závažných chorob, na které se v pozdějším věku také umírá (infarkt, cukrovka atd.) a kterým by se přitom dalo předejít. Pokud má člověk nadměrnou hmotnost již v dětství, nelze spoléhat na skutečnost, že z „toho“ vyroste. Spíše u něj stoupá riziko nadváhy v dospělosti se všemi závažnými zdravotními důsledky. Odstrašujícím příkladem pro nás může být USA, kde je u obézních dětí v 25 % diagnostikována  cukrovka 2. typu. V Evropě je výskyt cukrovky u obézních dětí prozatím mnohem nižší (pohybuje se pod 10 %), nicméně mnohé neblahé trendy z USA časem dorazily rovněž k nám. Nadváha však vede také k psychickým problémům. Děti se cítí méněcenné, často bývají obětí šikany. A zejména dívky mohou sklouznout do opačného extrému – do extrémního hubnutí končícího nebezpečnou anorexií nebo bulimií. Oficiálně zaznamenané počty těchto dívek mají také rostoucí trend, a to zejména ve věku mezi 10. a 14. rokem.

Proč mají děti nadváhu

Je paradoxní, že v dnešní době, kdy mají rodiče neomezený přístup k informacím o tom, jak se rozumně stravovat a pečovat o své zdraví, přibývá dětí s nadměrnou hmotností. Opomeneme-li genetiku, pak velmi důležitým faktorem je prostředí, v kterém dítě vyrůstá. Obecně platí, že vzdělaní lidé věnují větší pozornost své stravě, takže dítě z takové rodiny získá správné stravovací návyky. Nemusí to ovšem platit vždy. I příliš pracovně vytížení vysokoškoláci se  mohou odbývat pizzou a dávat dítěti na oběd hranolky s majonézou a smažákem. Jídla z fast foodů, sladké nápoje, energy drinky a nejrůznější sladkosti jsou vždy velmi rychle a bezpracně po ruce –  když není čas vařit, v nákupních centrech, na výletech nebo na dětských akcích či oslavách. V současnosti  se děti obecně méně hýbou, a díky tomu jsou také méně obratné než kdysi. Pokud mají nějaké kilo navíc, pohyb je pro ně samozřejmě ještě problematičtější, necítí se u něj dobře, a úmyslně se mu vyhýbají. Navíc obecně velkým nepřítelem aktivního pohybu jsou  tablety a mobily, u kterých lze v sedě či leže strávit i celý den.

Jak dítěti pomoci

Nejlépe je jít vlastním příkladem – jíst pravidelně a pestrou stravu. Nemá smysl zakazovat dítěti brambůrky u videa, když si je pak večer u televize dáme taky. Je ale také možné, že dítě nás už nebude chtít poslouchat, bude mít svou vlastní hlavu, navíc ho nemůžeme neustále hlídat. Pak je třeba vysvětlovat, samozřejmě přiměřeně věku, inteligenci a zralosti dítěte. Dvanáctiletého kluka asi nezaujmeme tím, že mu bude v padesáti hrozit infarkt. Můžeme mu však zkusit vysvětlit, že obezita může i u něj vyvolat cukrovku, což znamená nutnost několikrát denně si píchat do vlastního prstu. Rozpíchané prsty ho pak budou bolet při psaní na mobilu a tabletu. Za pokus určitě stojí pozitivní motivace. Třeba, že když začne cvičit a sportovat, zpevní se mu tělo a bude balit holky. Pokud však běžné rady nepomohou a kila se nedaří ohlídat, nebude od věci navštívit odborníka. Mnohdy se může za kily navíc ukrývat i nějaké trápení duše. V tu chvíli dítě v podstatě používá jídlo jako zdroj uvolnění a příjemných pocitů.