Hormon potěšení a slasti na sociálních sítích. Proč je mu tak těžké odolat?

Ilustrační foto

Berete každou chvíli mobil do ruky, abyste se podívali, jestli vám někdo psal nebo jestli váš příspěvek dostal další laik. Nebo si původně chcete zahrát jen jednu počítačovou hru, ale pak uváznete u herní konzoly na několik hodin. Surfujete večer po síti, i když dobře víte, že už byste měli dávno zhasnout a uložit svůj elektronikou nabuzený mozek k spánku. A zároveň jste na sebe naštvaní, protože víte, že takto ztrácíte spoustu cenného času, který jste mohli věnovat třeba sportu nebo spánku. Ale příště se zachováte zase úplně stejně. Proč?

Utěšujete se tím, že vaše kamarádka to má podobně s čokoládou a váš kolega s cigaretami. (Kamarádka se už úspěšně dopracovala k devadesáti kilům živé váhy a s kamarádem se nejraději setkáváte venku, protože jinak si musíte pokaždé umýt vlasy a vyprat všechno oblečení, abyste se zbavili cigaretového odéru).

 Proč nám příroda dala dopamin

Řeklo by se, že uvedené chování je nedostatkem pevné vůle. Jenže skutečnost není tak úplně jednoduchá. Do hry nám totiž vstupuje silný hráč, a to dopamin, kterému se přezdívá hormon potěšení nebo slasti. Jedná se o důležitý neuropřenašeč, jež umožňuje přenos impulzů v mozku. Původní úmysl přírody, když nás obdarovala tímto hormonem, byl motivovat  člověka k činnostem, kterému umožňovaly přežití (jídlo, rozmnožování, fyzická aktivita atd.) Pocity spokojenosti a slasti jsou samozřejmě velmi příjemné, takže není divu, že tělo má chuť dosahovat jich znovu a znovu.

Od požitku k závislosti

Bez dopaminu bychom neměli ze života dobrý pocit, upadali bychom do emocí smutku, marnosti a pasivity. Nutně ho tedy k životu potřebujeme. Je zde však háček – dopamin je návykový. Dříve se mělo za to, že závislost je obecně projevem slabé vůle člověka a nedostatkem jeho morálních kvalit. Tedy, že setrvávání v závislosti je v podstatě v každém okamžiku této závislosti dobrovolným rozhodnutím člověka. Teprve mnohem později se zjistilo, že ve chvíli, kdy se závislost „rozjede“, vystoupit z tohoto vlaku již mnohdy silou vůle nejde. Ono svobodné rozhodování však platí spíše pro první okamžiky, když odoláváme pouze zvědavosti, pokušení nebo rozhodnutí jít s davem. Třeba když si kupujeme první balíčky cigaret, dáme pár prvních jointů nebo podlehneme pokušení nacpat se po obědě celou tabulkou čokolády. Jenže když to uděláme po sté, je to už výrazně jinak.

Dnes je závislost chápána jako chronické onemocnění, které, a to je důležité, mění mozek jak z hlediska jeho struktury, tak fungování. (Což potvrdí každý, kdo zná blíže třeba nějakého alkoholika nebo drogově závislého.) A jednu z hlavních rolí zde sehrává právě dopamin.

Dopamin na síti

Nyní zpět k původní otázce. Proč lidé tráví doslova i celé hodiny na sociálních sítích (v průměru asi 3 hod denně)? Proč vykonávají denně i stovky zbytečných pohybů, když berou do rukou mobil nebo tablet a kontrolují příchozí notifikace? Proč vyměňují tolik cenných hodin svého života za nějakou virtuální (ne)realitu?

Může za to dávka dopaminu, kterou dostanou hned a zcela bezpracně. Tvůrci počítačových sítí a her moc dobře vědí, jakým způsobem je upravit, aby zacílili na uživatele pomocí dopaminové bomby. „Laik“ je příkladem velmi dobře promyšlené psychologické taktiky. Obdržíte jeden, pocit štěstí však trvá jen krátce a vy po chvíli chcete další… Na podobných principech se cíleně vytvářejí nejrůznější programy a počítačové hry. A to vše se děje velmi úspěšně, protože pro většinou lidí je představa, že by strávili třeba pouhý víkend někde nejen bez internetového připojení, ale ještě k tomu bez mobilu a tabletu (kde mají alespoň nějaké off-line aplikace), naprosto nepřijatelná.