Když nemůže pacient k lékaři, musí lékař za pacientem? Jak je to s návštěvní službou

ilustrační foto (zdroj shutterstock)

Ti, kteří mají nemocného rodiče nebo partnera, to znají až příliš dobře. Pokud se stav dotyčného zhorší natolik, že není schopen sám dojít k lékaři, je potřeba rychle vzít dovolenou, nastartovat auto a odvézt jej k lékaři na vyšetření. Když je to jednou za čas, dá se to zvýšeným úsilím zvládnout. Jenže co dělat, když je to častěji, než vám dovolují vlastní síly a váš zaměstnavatel? Neměl by za takto nemohoucím pacientem dojet lékař?

Jeden dotaz za všechny

„Pečujeme o maminku, která je po mozkové příhodě ochrnuta na jednu polovinu těla. Pokud má lepší období, je schopna bezproblémového převozu autem, pokud se však její stav zhorší, do auta nenastoupí a už vůbec není schopna zdolat tři schody do ordinace své praktické lékařky. Máme právo po ní požadovat, aby dojela za maminkou domů?“

Kdo má povinnost návštěvní služby

Tento problém upravuje zákon 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a to konkrétně v § 7 odst. 3, který výslovně uvádí: „Součástí primární ambulantní péče poskytované registrujícími poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost je vždy návštěvní služba.“ Povinnost navštívit své pacienty doma nebo např. v zařízení sociálních služeb, pokud jim jejich zdravotní stav neumožňuje dostavit se do ordinace je tedy zákonem stanovená pro praktické lékaře pro dospělé (což je případ našeho dotazu) a dále pro praktické lékaře pro děti a dorost. Další podmínkou je, že poskytnutí zdravotní péče vzhledem k obtížím pacienta je takto možné, tj. není zapotřebí speciálních vyšetření, které praktik na návštěvě není schopen provést, např. ultrazvuk, rentgen.

Pojišťovny návštěvní služby lékařům proplácejí

Zdravotní pojišťovny praktickým lékařům návštěvní služby proplácejí. Zpravidla se jedná o poskytování hrazených služeb v rozsahu min. 32 hodin týdně, z čehož je 20 hodin ordinační doby a ostatní doba má být využita pro návštěvní službu a administrativní činnost. Nicméně lékaři uvádějí, že se jim návštěvní služba příliš nevyplatí, díky nízkým úhradám.

Zákon hovoří pouze o prakticích

Zákon zmiňuje pouze praktické lékaře, nikoli lékaře odborné, což je u nepohyblivých pacientů velký problém. Je pochopitelné, že zubař v domácím prostředí pacienta bude bez zubařského křesla jen obtížně fungovat, zatímco u kožního lékaře tato představa možná je. Někteří odborní lékaři návštěvu u pacienta nabízejí, avšak dle svého aktuálního sazebníku.

Když je to k pacientovi příliš daleko

V souvislosti s návštěvní službou je užitečné zmínit jednu věc. Nemožnost zajistit návštěvní službu kvůli velké vzdálenosti místa pobytu pacienta, je jeden z mála důvodů, kdy praktický lékař může odmítnout přijetí pacienta do své péče. Najdete v § 48 odst. 1 b).

Kam si stěžovat

Pokud praktický lékař odmítá zajistit svému registrovanému pacientovi návštěvní službu, může pacient zaslat stížnost na krajský úřad, okresní sdružení praktických lékařů, Českou lékařskou komoru nebo jeho zdravotní pojišťovnu.

Může pomoci sanitka

Další možností je vyslání převozové sanitky. Lékař může pacientovi vystavit příkaz ke zdravotnímu transportu, jestliže zdravotní stav pacienta neumožňuje dopravu k lékaři běžným způsobem. Sanitka ho pak dopraví tam i zpět. Pacient převoz neplatí, protože je hrazen ze zdravotního pojištění.