Bolestivé pády a vzlety ve světě nálad. Když deprese není jen depresí, ale pouze špičkou ledovce

Ilustrační foto

Kdysi byly deprese tabu, takže lidé s těmito problémy se často mnoho let trápili, než zjistili, co je s nimi vlastně špatně. Dnes je naštěstí situace jiná, osvěta funguje velmi dobře. „Depkou“ se obratně ohání každý druhý, když má ráno vstát do práce nebo když mu pije krev milovaný partner či zdivočelé dítě. Jenže ne každá depka je depresí a dokonce ani každá deprese nemusí být klasickou depresí. Pokud se však má člověk tomuto problému úspěšně postavit, je v prvé řadě nutné zjistit, o co se u něj vlastně jedná.

Depka není deprese

„Depka“ sice vznikla od slova deprese, jenže lidé ho špatně používali a někteří tak činí dodnes, protože jím označují smutnou náladu, nejčastěji způsobenou konkrétní příčinou (např. hádka doma, nepříjemný úkol v práci, únava). Špatná nálada po čase sama odezní, zpravidla s vyřešením problému nebo naší adaptací na něj.

Jak poznat skutečnou depresi

Skutečná deprese se od normální špatné nálady označuje zejména tím, že

  • je mnohem intenzivnější a hlubší („nabourává se“ do spánku, trávení atd.);
  • trvá mnohem déle (celé týdny, teoretická hranice min. 6 měsíců);
  • závažně narušuje každodenní fungování člověka v běžném životě.

Deprese jako onemocnění znamená ztrátu schopnosti prožívat radost, a tím také potěšení, motivaci k jednání. Člověk ztrácí smysl života, přestávají ho bavit věci, které dříve dělal rád. Dostavuje se únava, neschopnost soustředí, pokles fyzické a psychické výkonnosti, přičemž odpočinek nepřináší úlevu. Výjimkou nejsou poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, trávicí problémy, zvýšené pocení, bušení srdce a také cestující bolesti bez zjevné příčiny. Deprese také mění chování člověka, někdo se uzavírá do sebe, jiný mívá projevy agrese či vzteku, pronáší skeptické názory a cynické poznámky.

Bipolárka

Může se však stát, že dotyčný nezažívá pouze depresi, ale také období, kdy mu tzv. patří svět – má plno energie, nápadů, svět se mu zdá jako nádherné místo, zvyšuje se mu sebevědomí a snižují zábrany. Nemocí, pro kterou je charakteristické toto střídání nálad, je bipolární afektivní porucha (dále BAP), dříve označovaná jako maniodepresivní psychóza. Onemocněním trpěli např. herec Miloš Kopecký, zpěvák Petr Muk a spisovatel Ota Pavel. Manická nebo depresivní fáze trvá různě dlouho (v rozmezí několika dnů i týdnů), přičemž mezi nimi může být období relativního klidu bez příznaků.

Období mánie není ráj

Na první pohled se může zdát, že období mánie je vlastně fajn, ale mnohdy právě v něm dotyčný napáchá ve svém životě největší škody. Jedná se o ukvapená rozhodnutí jako výpověď v práci, půjčování si peněz a jejich utrácení, bujaré večírky a střídání partnerů.

Jako na horské dráze

Může se však také stát, že výkyvy nálad mezi euforií a depresí se mění velmi rychle – během několika hodin nebo málo dnů a nemusí se mezi nimi ani vyskytovat bezpříznaková  období. Nemocný je jako na houpačce, z mánie se propadá přímo do deprese, což je velmi náročné. Tehdy se jedná o tzv. smíšenou BAP.

Pozor na špatné stanovení diagnózy

BAP je závažná psychická porucha, která přináší nejen pacientovi, ale také jeho okolí, mnoho trápení. Čím dříve se začne léčit, tím lépe. Deprese, která není součástí BAP, se léčí antidepresivy. Pokud však nemocný trpí BAP, pak nevhodné nasazení antidepresiv může vést k nechtěnému vzplanutí manické fáze a zacyklení nemoci. Proto je vždy nesmírně důležité, aby se dotyčný lékaři zmínil nejen o depresích (které ho do ordinace zpravidla přivedou), ale také o svých stavech mánie (které nemusí být vždy natolik intenzivní, aby upoutaly jeho pozornost). Pro léčbu BAP je totiž zásadní podávat tzv. stabilizátory nálady, které se teprve následně doplňují o další léky, např. antidepresiva.