Kuncberk: Zřícenina hradu s poněkud záhadnou minulostí ještě všechna svá tajemství nevydala

Kuncberk - sklepení

Největší záhadou tohoto hradu, který se nachází nad městečkem Křinec na Nymbursku, je on samotný. Proč vznikl a před čím měl chránit?

Historie

Na nevysokém lesnatém návrší bylo v raném středověku vybudováno slovanské hradiště, před rokem 1470 pak na jeho místě pozdně gotický hrad Kuncberk. Původní německý název Kunstberg navozuje domněnku, že vrch pravidelného tvaru byl nasypán uměle. Jak vidno, patřil hrad sám mezi naše nejmladší hrady a vznikal v dobách, kdy šlechta již dávala přednost méně bezpečným, ale pohodlnějším sídlům, protože pochopila, že hradby již ji neochrání.

Kuncberk však měl mohutné opevnění, zdá se, že dokonce jedno z nejmohutnějších u nás. Celý hrad také obklopoval hradní příkop a val – i když přesnou podobu hradu dnes nikdo nezná. Stavitelem byl Jan Křinecký z Ronova, ale proč se tak opevňoval, čeho se bál? K hradu prý ostatně patřila ještě podzemní chodba. Potomkům pana Jana patřil hrad až do roku 1575, kdy jej koupil Jindřich z Valdštejna. Roku 1638 se Kuncberk uvádí jako pobořený.

V roce 1650 koupili panství Morzinové. Následně vystavěli na místě Kuncberka raně barokní lovecký zámek obklopený parkem. I ten však po roce 1818 zpustl. Byl sice opraven dalšími majiteli panství Bethmanny, ale v průběhu 19. století znovu pustl a koncem 19. století byl zbořen.

Dnes se tu dají nalézt hluboké příkopy se zbytky valů, je zde také hluboká studna a tři propadlé sklepy. Je zřejmé, že toto tajemné místo ještě své historické tajemství zcela nevydalo.

Pověst o tajné chodbě

Traduje se pověst, že zdejší hradní pán, ať už to byl kdokoliv, byl zlým a krutým člověkem. Netrápil jen své poddané, ale i svou rodinu. Vymstilo se mu to – musel žít v neustálých obavách z pomsty lidí, kterým tak či onak uškodil.

Rozhodl se tedy nechat si vykopat únikovou tajnou chodbu a najal si na to dělníky až z Itálie. Jakmile práci dokončili, vyplatil jim slíbenou odměnu. Navíc jim vystrojil v dřevěné chatrči, kterou v lese pod hradem vystavěl pro jejich přebývání, ohromnou hostinu. Když se mu podařilo je opít, chatrč zapálil. Uhořeli všichni. Na tomto místě pak nechala po smrti hradního pána jeho žena postavit kapli, to na památku promarněných lidských životů.

Přesto se zde začaly objevovat přízraky uhořelých mužů. Jednou tudy šel tesař – spěchal do Nymburka, a aby se na místo dostal včas, musel cestovat přes noc. Jenomže pod Kuncberkem spatřil záři, která se k němu neúprosně blížila – raději se tedy schoval do křoví. Dobře učinil, neboť se mu naskytl obraz, na který nezapomněl do smrti. Uviděl zástup mužů ve starodávných šatech a všichni hořeli. Muži šli mlčky, ale jejich tváře byly zkroucené bolestí. Tesař se až za dlouhou dobu odvážil vylézt ze své skrýše.

A nebyl prý sám, kdo tento hrůzný zástup spatřil.