Nosí dárky fakt Ježíšek?

Odkud se vzaly všechny ty dárky?

Kdy a jakou formou sdělit dítěti, že dárky nenosí Ježíšek? Pro někoho banalita, pro někoho problém. Jaký názor má dětský psycholog? Na otázky odpovídá PhDr. Martina Urbancová, ředitelka jedné z pražských pedagogicko psychologických poraden.

Do kdy by mělo dítě alespoň ve skrytu duše věřit, že dárky nosí skutečně Ježíšek?

To je velmi individuální a záleží na mnoha faktorech. Například na tom, jestli je jedináček nebo má starší sourozence. Jestli chodí do kolektivu dětí nebo ne a s jakými názory se tam setkává. Záleží na vazbách v rodině i dalších okolnostech. Některé děti věří na Ježíška, který nosí dárky, docela dlouho. Obecně nelze stanovit žádnou hranici. Že by se ale na nás obraceli rodiče s tímto problémem, je spíše výjimka, osobně jsem takový případ nezaznamenala.

Co se v dítěti v okamžiku věřit – nevěřit z psychologického hlediska odehrává?

Dítě má nějakou představu, kterou si, postupně jak vyzrává, koriguje. Získává informace od rodičů, další pak od vrstevníků a postupně si spolu s přicházejícími informacemi tuto představu pozměňuje. Každé dítě má různě bohatý fantazijní svět, a to je také důležité si uvědomit.

Něco jiného dítě slyší od rodičů doma, něco jiného mezi svými vrstevníky v kolektivu. Jak z toho vybruslit a coby rodič se neztrapnit?

Dítě přijme názor většiny. Cílem je zmírnit pro dítě možnou stresovou situaci. Jakousi pomyslnou čáru nebo bod zlomu změnit v postupný proces. Rozložit případnou psychickou zátěž do delšího období, kdy si dítě začíná uvědomovat věci kolem sebe v širších souvislostech. Osobní zkušenost mám s vlastním synem, kdy v období pochybností o původu dárků pod vánočním stromečkem jsme doma hovořili o tom, že dárky nenosí jenom Ježíšek, ale dávají si je navzájem i lidé, kteří se mají rádi. Myslím, že to docela dobře funguje.

A naopak, jak se dítě neztrapní v kolektivu světaznalých vrstevníků. Jak by ho měl rodič argumentačně vybavit pro takové názorové střety?

Asi bych v dané souvislosti nehovořila o argumentech, to je výraz pro jiná prostředí. Je tu názor kolektivu dětí okolo. Je tu televize a s ní všudypřítomná reklama navázaná na dětské pořady, zkrátka žijeme v informačně bohatém prostředí. V podstatě bych doporučila stejný postup, jako v minulém případě. V kolektivu může nastat pro jedince stresová situace, ale zpravidla má svůj vývoj. Při normální komunikaci doma se dítě zpravidla svěří s nastupujícím problémem. Tvrdit od začátku, že Ježíšek dárky nenosí, by znamenalo připravit dítě o jednu krásnou pomíjivou iluzi. A to by byla škoda.

V souvislosti s existencí Ježíška koluje zejména na sociálních sítích řada videí a vtípků hraničících s černým humorem. Jak na to?

To se týká spíše staršího školního věku, ale je pravda, že hranice, kdy se dítě dostává do styku se sociálními sítěmi, se snižuje. I když nemají svůj profil a přímo informace nesdílí, tak od starších kamarádů leccos prosákne. A nejsou to zrovna vánoční koledy. Záleží na rodinném prostředí, ochotě a schopnosti rodičů či starších vysvětlovat. Základem je opět předejít stresové situaci.

Ilustrační foto: Irina Bezmen pro Pixabay