Adéla Gondíková: Místo sladkého peče slané cukroví!

Každý rok mívala s kamarádkami, které přes rok nevídá a jen si volají, takzvané „vánočníčky”! A toto setkání se letos konat zřejmě nebude. Sama s úsměvem přiznává , že jak stárnou, schází se rok od roku dříve a dříve. Vždy se scházely večer, pak odpoledne, teď už poslední léta je to v poledne na oběd. Možná to prý bude za chvíli ráno… 

S kolegy ze seriálu Sestřičky jste napekli zdravotníkům. Co jste jim připravila vy?
Upekla jsem slané. Hodně mě to baví, je to rychlé a má to vždycky velký úspěch. Říkala jsem si, že by to holky zdravotnice mohlo potěšit, protože toho sladkého bude hodně a po kávičce s buchtou by třeba ještě během služby přišla chuť i na něco slaného. Takže jsem udělala placičky. Klasické květákové, cuketové, mrkvové, sýrové, bylinkové, prostě všechno, co bylo doma, jsem tam dala. K tomu jsem udělala dip, ve kterém je česnek, sůl, pepř, pažitka. Když se placičky namočí, je to taková jednohubečka.

Pečete na Vánoce hodně druhů cukroví?
Cukroví nedělám vůbec. To jsem dělala jenom s Nellynkou, když byla malá, kdy bylo období takového tvořivého dětství. Jinak jsem to nechávala na mamince. Zjistila jsem, že si vždycky někde cukroví koupíme, nebo ho od někoho dostaneme třeba kilo, a pak to v březnu najdu. Vlastně ho moc nejíme. Ale docela často peču normální buchty nebo sladké dorty a věci jako bábovky, perníky. Celkově ráda peču slané věci. Když vařím oběd, tak se rozhodnu pro něco, co je zapečené v troubě, protože to je bez práce. Vařím hrozně rychle.

Dokázala byste jít pomáhat jako dobrovolnice do nemocnice?

Kdyby se to tady nějak zastavilo, určitě bych šla nějakým způsobem pomáhat. Asi by nás nepustili k tomu nejhoršímu, nejnutnějšímu, že bychom měli nějakou zodpovědnost, ale cokoliv by bylo potřeba, tak bych určitě šla. Mně by to nevadilo.

Co si přejete k Vánocům?
Já bych je asi zrušila! Nějak jsem na to zatím nemyslela, ani nevím koho a jak obdarovat. Samozřejmě si přeji, aby to kolem pominulo, aby se lidi vrátili do divadel, abychom mohli zase chodit do kina, mohli se setkávat s kamarády. To si asi přeje každý, hlavně zdraví, abychom roušky nemuseli nosit pořád jak někde v Asii.