Bagdádská baterie: Znali naši předkové některé vyspělé technologie?

Bagdádská baterie

Roku 1936 byla při archeologických vykopávkách u Khujut Rabu nedaleko Bagdádu nalezena malá amfora, která je dnes označována jako “bagdádská baterie”.

Co to vlastně je?

Tato amfora z pálené hlíny je vysoká asi 14 centimetrů a obsahuje malý, devět centimetrů dlouhý měděný váleček, který na obou koncích uzavírají zátky z hmoty podobné asfaltu. Uvnitř válečku je železná tyčinka. Nález byl datován přibližně do roku 200 př. Kr.

Podobné nádoby, jako je tato, se používaly k uložení papyrů, avšak brzy byla rozeznána podobnost tohoto předmětu s jiným, který byl ve třicátých letech minulého století již velmi rozšířený – s obyčejnou zinkouhlíkovou baterií.

Samozřejmě, není snadné dokázat, že jde o nástroj, který by Parthové, kteří tehdy v této oblasti žili, používali k výrobě elektrické energie. Není snadné to ale ani zavrhnout.

Byla podrobena zkoušce

Tato baterie totiž skutečně vyrábí elektrickou energii, ale s kolísavým napětím, nemá totiž vylepšení, která se používají při výrobě moderních baterií.

Jsou lidé, kteří se domnívají, že naši předci znali vyspělé technologie, ale jak je to možné? Někteří soudí, že je podědili po vyspělých civilizacích, možná po té z Atlantidy. Jiní jsou přesvědčeni, že k nám podobné předměty přivezli mimozemšťané. Je kupříkladu možné, že některé starověké národy znaly elektřinu, ale nevěděly, co s ní?

Elektrolytické pokovování?

Proud o nízkém napětí, které ovšem bagdádská baterie vyrobit dokáže, se dnes používá při elektrolytickém pokovování zlatem, což umožňuje vytvořit velmi tenkou vrstvu drahého kovu, která přilne k předmětu, na který je nanášena.

Je pravdou, že v archeologických lokalitách byly nalezeny početné zlatem pokovené předměty, a to na celém světě.

Oficiální archeologie ovšem tyto teorie odmítá. Nejčastěji je přijímán fakt, že šlo skutečně o schránku na svitky, namotané na kovovou tyč a chráněné před poškozením měděným obalem.

Přesto – bagdádská baterie dál láká milovníky záhad.