Hrabyně a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie: O založení kostela se vyprávějí hned dvě zajímavé pověsti

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hrabyni

Dávno je tomu, tenkrát jsem býval, syneček švarný, po cestě jsem zpíval, korouhev napřed, za ruku otec vedl mě dolem a vedl mě horem, vedl mě poli a vedl mě borem, až přišla Hrabyň, vysoká Hrabyň, mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkům žehnal pan farář Böhm“.

Petr Bezruč

Historie

Petr Bezruč věnoval báseň Hrabyně stejnojmenné obci, kostelu i faráři, který zde působil – jmenoval se Jan Böhm. Hrabyně leží v kopcích mezi Opavou a Ostravou a její existenci dokládají některé listiny z doby kolem roku 1377, její vznik přesně znám není. Do roku 1528 bylo panství v majetku Jindřicha z Bětova, poté patřilo Jindřichu Fulsteinovi ze Slavkova, další šlechtičtí majitelé se zde střídali a mezi ně patřil i rod Mitrovských, kteří se zřejmě nejvíce zasloužili o zdejší kostel. V roce 1780 byla Hrabyně povýšena na městečko. Mezi lety 1832 až 1939 patřila Řádu německých rytířů.

Počátky poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v obci Hrabyně se datují do roku 1497. Tehdy se ale jednalo o dřevěnou kapli. Postupem doby však nestačila náporu poutníků, a tak majitel panství hrabě Arnošt Matyáš Mitrovský nechal v první polovině 18. století postavit zděný kostel v novorománském stylu. Dokončen byl kolem roku 1730, vysvěcen (konsekrován) byl roku 1761. Z této doby se dochovaly barokní sochy, jejichž autorem byl Jan Michael Scherhauf. V 19. století byl kostel přestavěn, a to za faráře Jana Böhma, který zde, jak již bylo zmíněno, až do své smrti působil.

Pověsti o založení kostela

O založení zdejšího poutního kostela existují hned dvě pověsti.

Ta první působí tajemně. Vypráví se, že v lesích kolem Hrabyně se kdysi pohyboval tajemný cizinec, který chodil oblečen exoticky, jeho pravý důvod pobytu zde však nikdo neznal – jednoduše proto, že mu nikdo nerozuměl. Lidé měli nedůvěru ke všemu nesrozumitelnému, nedůvěřovali proto ani tomuto cizinci, ostatně jeho ubytování v hlubokých lesích naznačovalo, že má snad nějaké tajné poslání. Jednoho dne zmizel – a jen místní poustevník mohl vyprávět, že jej zahlédl ukládat cosi do průrvy mezi kameny tam v lesích.

To byla ovšem zajímavá věc. Do lesa s poustevníkem se tedy vypravili místní a cizincův poklad skutečně našli – jak se ukázalo, byl to velmi cenný obraz Panny Marie. Radili se a radili, co s takovým nálezem. I rozhodnuto bylo, že na tom místě bude postaven kostel zasvěcený Panně Marii a obraz vystaven nad oltářem.

Druhá pověst je smutná. Byl žil v Hrabyni sedlák, který měl údajně vše, co si mohl přát – kromě potomka, který se ne a ne jeho krásné ženě narodit. Nakonec se ale přece jen na ně usmálo štěstí a selka již ve vyšším věku porodila zdravého chlapce. Když mu bylo asi pět let a jeho otec jel na pole pro obilí, podařilo se mu otce umluvit, aby jej vzal s sebou. Poněvadž to vypadalo, že se blíží bouře, sedlák spěchal. Naložil obilí, synka posadil nahoru na hromadu a domů.

Stalo se ale něco strašného. Klučina spadl z výšky z vozu a zlomil si vaz. Rodiče šíleli, to si dovedete představit, matka se chtěla zabít. Sedlák se nakonec vydal do Říma, cítil se totiž odpovědný za kloučkovu smrt – a papež mu skutečně dal rozhřešení. Pověřil ho, aby dal na místě neštěstí vystavět kostel a věnoval mu dokonce obraz Panny Marie, aby jej do hotového kostela  umístil. Sedlák vše vykonal, ale zmírnit jeho žal se prý ani tak nepodařilo.