Cesta na musherský Olymp je o potu a dřině

Martina Štěpánková byla vloni na Mistrovství světa ve Francii ve dvou sprinterských disciplínách nejrychlejší ze všech

Mushing nebo taky jízda se psím spřežením je obecně vnímána ve spojení s romány Jacka Londona a zlatou horečkou na Yukonu. V dnešním mushingu nejde jen o sáně, spřežení a dlouhé tratě. Stejně jako u běhu se závodí i ve sprintu. Martina Štěpánková byla vloni na Mistrovství světa ve Francii ve dvou sprinterských disciplínách nejrychlejší ze všech.

Je možné mushing tehdy a dnes vůbec porovnat a blíže kategorizovat?

Podle mě ne. Dnešní mushing je vnímán jako sport, který se stále vyvíjí a získává na popularitě. Tenkrát se psi používali hlavně jako dopravní prostředek. Samozřejmě jsou i lidé, kteří to vnímají jinak a romány Jacka Londona jsou pro ně životní styl. To záleží na každém z nás, jakou k mushingu najde cestu.

Jací psi se pro jednotlivé kategorie používají?

Pro kategorie v mushingu se používají tyto plemena: Evropský saňový pes, Alaskan husky, Sibiřský husky a Aljašský malamut nebo i kříženci.

Martina Štěpánková ani psi v létě rozhodně nezahálejí

Běhat se může s jakýmkoliv pejskem, kterého baví tahat a běhat. Je na každém, jakou kategorii si člověk vybere. Ten, kdo chce jezdit rychle, volí Evropského saňového psa s nebo Alaskan huskyho a ti co nemají velké ambice zvolí ty ostatní. Každé toto plemeno zvládne jakoukoliv kategorii v mushingu, jen se musí přizpůsobit trénink, na jakou vzdálenost pejska budou používat.

Stejně jako v běhu na různé vzdálenosti existuje i tady docela přesné rozdělení. Znamená to, že běžet maraton může i sprinter nebo obráceně?

To samozřejmě nejde. Je to stejné jako v atletice. Psi trénují jinak na sprint a jinak na dlouhé závody. I co se týče jejich postavy a výšky se psi vybírají na různé disciplíny. Sprintoví psi jsou větší a silnější, naopak psi na delší tratě jsou drobnější. Trénink je vždy přizpůsoben k disciplíně, jakou pes běží. Je jasné, že pes, který je trénován na 15 minut a má je uběhnou co nejrychleji, nemůže běžet 2 hodiny, to by na něm zanechalo velké zdravotní následky.

Můžete krátce popsat, jak jste se k mushingu dostala a jak dlouhá byla cesta na pomyslný Olymp, tedy ke světovému úspěchu?

Jednoho dne jsem viděla v psím časopise reportáž z mushingových závodů, moc mě to nadchlo a chtěla jsem to také vyzkoušet. V tu dobu jsem měla doma amerického pitbula Daka, se kterým jsem se věnovala sportovní kynologii, pullingu. Bavilo ho běhat a tahat, tak jsem se přihlásila na svůj první závod v kategorii canicross.

Martina Štěpánková je zároveň i chovatelkou

Byl neuvěřitelný dříč, běhali jsme spolu několik let, získali spoustu zkušeností i cenných kovů ze závodů mistrovství republiky, Evropy i světa. Ale těm nejlepším evropským saňovým psům se i přesto nemohl vyrovnat, protože byl oproti nim postavově menší. Mushing jsem si zamilovala a chtěla jsem být nejlepší, a tak jsem dlouhou dobu vybírala ty správné rodiče a následně si pořídila svého prvního „Evropáka“ Pinkyho. Pinky byl výjimečný Pan pes, který dokázal skoro nemožné, získal spousty zlatých medailí z podzimních i zimních evropských i světových šampionátů. Pinky je zakladatelem celého mého chovu psů co máme doma.

Jak se vychovává pes pro sprint? Má to v genech?

Prvním krokem je vždy správný výběr štěněte po výborných a zdravých rodičích. Když budu mluvit o Evropských saňových psech, tak ti mají rychlost přirozenou, ale k tomu, aby se rychlost udržela, záleží na zkušenostech majitele a správném tréninku. Nelze říci přesný recept na to, jak správně trénovat, protože často na každého psa platí něco jiného. Ale tito psi milují běhat a tahají s radostí a pro člověka se snaží udělat vždy maximum.

Jak dlouho může takový pes závodit?

Pes může závodit pokud je zdravý i klidně do 10 let. Nejproduktivnější období je od 2 do 7 let, pak jeho výkonnost stagnuje nebo klesá. Co se týče závodní stránky ,tak třeba 8 letý pes nemůže konkurovat 5-ti letému, co týče sprintu. Protože už nemá takovou rychlost a sílu. Na delších tratí to může být jiné, zde pro starší psy do 8 let je důležitá i vytrvalost.

Kde a jakým způsobem trénujete?

Podzimní přípravu trénuji u nás v přilehlých lesích, loukách. Zapřahám psy před scooter (speciální koloběžka) nebo s nimi běhám (běžec tažený psem). Po letních měsících pauzy, kdy se kvůli velkému teplu nezapřahá, pejskové chodí plavat, odpočívají, se koncem srpna začíná pomalu zapřahat. Délka tras bývá většinou kratší, okolo 2 km, pak postupně začínám délku prodlužovat. Podzimní závody bývají obvykle v délce od 5 -7 km.
Když se blíží zimní měsíce délka tréninků se pomalu prodlužuje. V zimě je to s přípravou složitější, protože musím za sněhem dojíždět do Krkonoš. Bez sněhu dle mého názoru není možné psa i sebe kvalitně připravit. Pro mne to také znamená najezdit na běžkách stovky kilometrů, aby člověk byl správně fyzicky připravený.

Nezkusila byste si třeba s jiným psem, respektive se smečkou například Šediváčkův long?

Na saních jsem to sice párkrát zkusila si zapřáhnout více psů, má to určitě také své kouzlo, ale já mám z toho respekt a na tento závod bych si určitě netroufla. Saně a dlouhé závody mě moc neoslovily. Já miluji tu dřinu a jízdu na běžkách.

Zkuste si vzpomenout na nějakou zajímavou historku z tréninku nebo závodu…

Velký emoční zážitek jsem zažila v roce 2011, kde jsem jako nováček v zimních disciplínách startovala s Pinkym na MS v norském Holmenkollenu a získala jsem ve skijoringu překvapivě stříbrnou medaili, kterou nám osobně předával norský korunní princ Haakon.
A potom určitě to nezapomenutelné vítězství ve francouzském Bessans z roku 2019, kde jsem se stala historicky první Češkou ,která to dokázala. Byl to krásný a neuvěřitelný pocit.

Martina Štěpánková se svými psy

Poznámka redakce:
Martina Štěpánková a Grey – 1. místo Skijoring, Martina Štěpánková a Tim – 1. místo Kombinace (Pulka a Skijoring)