Sanatorium Pennhurst: Poměry zde byly tak hrůzné, že bylo třeba komplex uzavřít

Pennhurst

Psychiatrické sanatorium Pennhurst v Pensylvánii patřilo podle mnoha amerických historiků k jedné z nejhorších podobných léčeben v USA.

Historie

Sanatorium existovalo od roku 1903. Nikdy zde údajně nebylo zaměstnáno mnoho opravdu kvalitních pracovníků – mohl za to nízký plat, dlouhé směny i prostředí – léčebna byla většinou pacienty přeplněná. Reportér televizní stanice NBC Bill Baldini dokonce v roce 1968 natočil reportáž Suffer The Little Children (Utrpení malých dětí), ve které doložil, že na děti umístěné v této instituci stát dává méně peněz než na zoologické zahrady.

Roku 1977 byla na sanatorium podána žaloba. Vyšetřovatelé zjistili mnoho skutečností, které z místa dělaly místo hrůzy. Kupříkladu sexuální devianti byli umísťováni do stejných prostor jako ženy a děti. V léčebně docházelo nejen k šikaně, ale dokonce i k sexuálnímu zneužívání. Instituce tak byla roku 1987 zcela uzavřena. Říká se ale, že duše zde zemřelých stále volají po spravedlnosti.

Děsivou historii naznačuje i přilehlý hřbitov, jehož náhrobky dokazují, že hlavně v prvních dvou desetiletích zde zemřela řada dívek mezi osmi a patnácti lety.

Přízraky pacientů

Po uzavření sanatoria se tam vypravovaly skupiny amatérských badatelů. Všichni popisovali pocit, jako by je někdo sledoval. Postupně začínali také slyšet zvláštní  zvuky, kupříkladu dívčí smích, když však budovu prohledali, nikoho nenalezli. Někteří z nich však časem dokonce nějaké děvče zahlédli. Obecně se shodli na tom, že místo na ně působí velmi depresivně.

Jejich pozorování potvrdil i současný majitel komplexu, který prý též spatřil malou dívenku v bílých šatech, takových, jaké nosili pacienti.

Údajně bývají vídáni lidé, jak se dívají z oken budov. Když však strážci komplexu vejdou dovnitř a inkriminovanou budovu celou prohlédnou, nikoho nenajdou. Takto prohledávali i budovu, kde bylo na dveřích patrné, že je již dlouho nikdo neotevřel. Každou noc jsou také slyšet hlasy, ale vevnitř opět není nikdo přistižen.

Proto se stále vypráví, že duše zde zemřelých nemohou dojít pokoje. Většina citlivějších lidí tu ostatně cítí silnou negativní energii.