Krakonoš – z hrozivého démona se stal spravedlivý duch hor

Krakonoš

Krakonoš je legendární duch hor, který chrání Krkonoše. Existuje ale více variant jeho jména, kupříkladu Rýbrcoul. Místní lidé však z pověrčivosti jeho jméno původně nahlas nevyslovovali.

Kde se vzal?

V lidovém vyprávění se objevoval už v 15. a 16. století, nejprve u německého, posléze pak i u českého etnika.

Jeho zřejmě nejstarší vyobrazení pochází z roku 1561 – na mapě, kterou nakreslil vratislavský učitel Martin Helwig. Ovšem zde je ještě pojmenován jako Rubenczal a vypadá jako heraldické zvíře s nohama s kozlími kopyty, s ptačí hlavou, s jeleními parohy a rozeklaným ohonem.

Zpočátku byl také skutečně jakýmsi démonem a vládcem větru, který hlavně trestal.

Dále je v pověstech líčen ovšem také jako zlomyslník, který nabízí návštěvníkům Krkonoš bezpečnou cestu, ale má nakonec radost z toho, když tito lidé zabloudí.

Písemnictví a pověsti

Roku 1618 o něm napsal pražský kněz Havel Želanský ve svém spisku O zlých anjělích nebo ďáblích, a tak vstoupil Krakonoš i do literatury.

V dalším období, včetně 17. století, spisovatelé popisovali tentokráte již Rýbrcoula jako horského a lesního ducha pobývajícího jak na horách, tak v údolích. Podle všeho vládl počasí, takže dokázal vyvolat vichřici, hromy i blesky – a nejaktivnější v tomto směru byl tehdy, když si ho někdo dovolil urazit.

Chránil horskou přírodu, zlé lidi sváděl z cesty a ty dobré odměňoval a někdy jim dokonce i daroval předměty, které se posléze změnily ve zlato.

Bohuslav Balbín (1621 – 1688) jej vylíčil ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého) jako strašidlo, které na sebe bralo různé podoby – od mnicha a horníka přes myslivce až po kohouta, havrana nebo žábu.

Nejvíce se o rozšíření pověsti o něm však zasloužil zřejmě spisovatel a univerzitní profesor Hans Schultze, který psal pod pseudonymem Johannes Praetorius (1630 – 1680), ten jen popsal v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii.

Jméno

Z doby národního obrození pocházejí pokusy o počeštění na Řepočeta apod. Jméno Krakonoš zvítězilo v 19. století. Byl označován za zastánce chudých, slabých a podváděných, čímž se stal ovšem výjimkou mezi ostatními obry, kteří bývají nejčastěji pojímáni jako symbol zla a hrubé síly.

Poprvé ho v literatuře takto pojmenoval Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859) v baladě z roku 1824 nazvané Krkonošská kleč.

A nám jsou již dobře známé Krkonošské pohádky, které byly natočeny roku 1974. Ostatně nejrůznější vyobrazení Krakonoše jsou typickým krkonošským suvenýrem.