Hortense Manciniové téměř nikdo neodolal – a ani ona téměř nikomu neodolala

Hortense Manciniová

Byla jednou z pověstných “Mazarinek”, neteří mocného kardinála Mazarina (hlavního francouzského ministra), které strýc povolal z Itálie. A nutno dodat, že byla jeho oblíbenou neteří, byla totiž proslulá svou ohromující krásou.

Sňatek

Roku 1661 se jako patnáctiletá provdala za Armanda-Charlese de La Porte, markýze de La Meilleraye. Ten se tímto sňatkem stal vévodou de Mazarin a byl prý velmi žárlivý – to ale Hortense nezabránilo v tom, být mu nevěrná. Byl to zvláštní člověk. Nechal zamalovat spoustu cenných obrazů, protože jej pobuřovala nahota na nich vyobrazená. Na svých statcích zase zakázal děvečkám dojit krávy, aby se vyvarovaly “ohavných pomyšlení”, která by na ně mohla přijít.

Útěk

Hortense mu porodila čtyři děti, ovšem v roce 1668 se rozhodla je i manžela opustit. Hlavní roli v celé akci sehrál Hortensin milenec rytíř de Rohan a podporoval ji i její bratr Philippe de Nevers, který údajně k sestře choval velmi důvěrný vztah. Celá záležitost spočívala v tom, že měla Hortense v noci uprchnout do Milána za svou sestrou Marií a odtud do Bruselu. Po manželovi chtěla, aby souhlasil s rozlukou, ten se však raději dvacet let hájil před soudem, než by rozluku podepsal.

Rohan svěřil Hortense na cestě svému podkonímu Courbevillovi. Hortense si cestou krátila čas dováděním na louce se svou komornou, ale pochroumala si koleno. Podkoní honem přiběhl a poskytl jí pomoc. Byl to velmi přitažlivý mladý muž a Hortense mu chtěla dát najevo svůj vděk – stala se tedy jeho milenkou.

Rohan se samozřejmě hněval, ale to už byla Hortense v Římě, ovšem s Courbevillem.

Následně prošla mnohými italskými městy a zažila mnoho pikantních dobrodružství. Byla výstřední a vždy se po nějakém skandálu načas uchýlila do kláštera, aby se trochu pozapomnělo. Jakmile však vyšla ven, začala opět dovádět.

U dvora v Chambéry

A tak se stala kupříkladu milenkou Karla-Emmanuela III. Savojského, který trpělivě snášel její rozmary. Byla také milenkou Césara Vicharda, řečeného abbé de Saint-Réal. Protože jej chtěla získat, začala se mu kát ze svých (četných) hříchů. Na základě jejich spolupráce vyšly roku 1675 Paměti vévodkyně de Mazarin.

Po smrti vévody Savojského, taktéž v roce 1675, dala jeho vdova Marie Johanna Savojská jeho milence na vědomí, že její další přítomnost u dvora v Chambéry je nežádoucí.

Karel II.

Hortense se tedy vydala do Londýna. Anglický král Karel II. byl její přítomností velmi potěšen, dokonce jí hned přiznal hmotnou podporu. Všichni u dvora se těšili, že se odehraje nějaký skandál. Tehdy byla milenkou krále Louisa de Kéroualle, vévodkyně z Portsmouthu. Ovšem Hortense nelenila a zanedlouho nebyl vztah krále s ní pro nikoho tajemstvím. Paní z Portsmouthu ovšem zuřila. Král však byl neoblomný – nechal si jak ji, tak herečku Nell Gwynovou a všechny tři ženy spolu nějak musely vyjít. Králův zájem o Hortense trval poměrně dlouho – přesněji do roku 1684. Pak Karel II. zájem ztratil. Ostatně Hortense se i tam chovala poměrně promiskuitně, krom toho měla vztah s Annou, hraběnkou ze Sussexu, královou nemanželskou dcerou.

Hortense pak k sobě přitáhla starého nápadníka – Charlese de Saint-Evremond, který byl asi o třicet let starší. Byl natolik chytrý, aby si myslel, že Hortense bude patřit jen jemu. Stal se přesto jejím ochráncem.

Hortense však posléze začala pít – a v roce 1699, tehdy jí bylo pouhých 53 let, zemřela. Říká se také, že možná spáchala sebevraždu.

Není třeba ji nějak posuzovat a odsuzovat. Paní de Sévigné to vyjádřila takto: “Hortense de Mazarin je mimo obvyklá pravidla a její ospravedlnění shledáváme, když pohlížíme na pana de Mazarin“.