S emocemi z místa vraždy se kriminalisté vyrovnávají každý po svém, vymazat je ale nejde

Místo činu vraždy
Z místa závažného zločinu

U mnoha profesí vzniká zejména vlivem televizní seriálové tvorby falešné povědomí, co je vlastně každodenním chlebem lidí, kteří ji vykonávají. Ať už to jsou novináři, právníci a v neposlední řadě také kriminalisté. O rozhovor jsme požádali mjr. Mgr. Jiřího Slováka, vedoucího 1. oddělení odboru obecné kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje.

Vedoucí mordparty policie Středočeského kraje
mjr. Mgr. Jiří Slovák, vedoucí 1. oddělení odboru obecné kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje

V případě nahlášení násilného trestného činu musíte začít případ okamžitě řešit. S jakými pocity vyjíždíte na místo činu?

Na pocity nezbývá příliš prostoru. Vzhledem k tomu, že Středočeský kraj zahrnuje skutečně rozsáhlé území, je nutné řešit zrychlený přesun do mnohdy velmi vzdálených končin a zároveň v předstihu zjistit co nejvíce informací o situaci na místě. No a podle toho organizovat výjezd dokumentační skupiny. Tedy vyslání potřebných specialistů, pátrání po – jak mi říkáme- horké stopě, prozatímní zajištění místa činu a spoustu dalších věcí. Hlavně začátek bývá složitý na organizaci, logistiku a komunikaci, přičemž nás mnohdy tlačí čas. Pokud bych ale přesto měl nějaký pocit definovat, tak je to jako na startu hromadného závodu, občas maratonu, někdy přespolního běhu, který bych rád nezaspal, ale naopak zdolal do vítězného, v té chvíli ale ještě značně vzdáleného cíle.

Realita bývá drsná. Dá se na ni vůbec zvyknout, oprostit se od emocí?

Drsná realita to sice bývá, ale ta opravdu drsná realita je hlavně pobyt na místě násilného trestného činu, a to je jen relativně malá část činností, které se na případu provádějí. Podstatnou část, myslím tím vzhledem k času, který je tomu věnován, tvoří výslechy, šetření, kontakt se stranami a spousta dalších nezbytných činností. Nejvíce tohoto drsného kontaktu si prožijí kolegové z dokumentační skupiny, tzv. výjezdu, kteří řeší komplexní ohledání a dokumentaci místa činu, včetně následné účasti a dokumentace prováděné soudní pitvy. Nějakým způsobem se na to zvyknout určitě dá, protože většina z nás tuhle práci dělá léta. Každý se s tím ale vyrovnává po svém, a ať už emoce projevuje, nebo si vše nechává pro sebe, tak je ale určitě prožívá. Při své práci si ale příliš nemůžeme dovolit, aby nás nějaké vnitřní pocity jakkoliv paralyzovaly a při samotné práci na místě je tolik úkolů a práce, že na to ani nezbývá prostor.

U řady zaměstnání stačí zavřít šuplík, dveře od kanceláře a nechat pracovní problémy za sebou. V případě kriminalisty a u zvlášť závažných trestných činů to nejde. Dokážete se oprostit od skutkové podstaty a věnovat se po pracovní době koníčkům, rodině a podobně?

prevence je základ předcházení kriminálním deliktům
Základem v předcházení závažným kriminálním činům je a bude prevence. Třeba formou přednášek.

Máte pravdu, že tohle je typ práce, kterou si člověk chtě nechtě „nosí domů“ a v akutní fázi, kdy nový případ tzv. napadne, je potřeba se mu plně věnovat, a pak jdou všechny další aktivity stranou. Má to tak naprostá většina kolegů, se kterými pracuji, za což jsem velice, velice rád, protože bez toho se to dělat nedá. Často jsou to situace, kdy bych ani nemohl legálně po někom chtít, aby další noc nespal, prakticky si na několik dní zrušil osobní a rodinný život, apod. Ale kolegové sami aktivně a bez jakéhokoliv přemlouvání, dělají co je potřeba. Tohle u každého z nich obrovsky oceňuji! Jinak přirozeně v mírových časech v rámci zachování duševního zdraví, a taky manželství, je potřeba se snažit dohnat to zanedbané a velice pomáhají jakékoliv aktivity, v mém případě fyzické, ať již sportovní, či pracovní.

Říká se, že pokud lékař oznamuje pacientovi vážnou diagnózu, nemůže si dovolit být přehnaně empatický. Musel by se z toho časem asi složit. U vaší profese je to podobné?

Jedna věc je empatie ve smyslu přebírat na sebe emočně část toho neštěstí druhých, se kterým se setkáváme. Tomu se nejde zcela vyhnout. Ale je třeba se s tím naučit pracovat, vyjádřit účast pozůstalým a podobně. Snažit se tomu nepodléhat, mít nadhled. Další empatie se vztahuje na určité vžití se do myšlení, pochopení chování a osobnosti. Pachatele, ale i svědků, obětí a dalších lidí okolo, což je většinou nezbytný předpoklad pro objasnění případu, ale i cesta, jak stanovit nejvhodnější směřování šetření, postup vedení výslechů a tak dále.

Jaké předpoklady musí mít člověk co do psychické odolnosti a jak dlouho lze tuhle pozici zastávat?

Obecně u každého, kdo takovou policejní práci na úseku násilné trestné činnosti vykonává, ale vlastně i u jiných problematik, kde je nutné reagovat okamžitě, to bez psychické odolnosti určitě nejde. Zvlášť prvotní a neodkladné úkony u nových případů jsou velice náročné. Děje se tak nárazově, neplánovaně, často v noci, vždy ve spěchu a za pochopitelného stresu, přitom se nesmí na nic zapomenout. Musí se dodržet veškeré zákonné a procesní normy, aby získané důkazy byly použitelné v rámci dokazování. Přirovnal bych to k útoku v první linii, proti jinak relativně klidné další práci na spisech při navazujícím trestním řízením. A jak dlouho se to to dá dělat? Je to určitě velice individuální, jak je různé založení každého z nás. Důležité je, že pak nastane ona fáze uvolnění a zklidnění a zmiňovaná relaxace a návrat do normálního běhu života.

Zdá se Vám někdy o vyšetřovaných vraždách nebo závažných trestných činech? Teď nemyslím jen v přímé souvislosti s vyšetřováním, ale obecně.

Naštěstí ne. Bezesné noci se mi nevyhýbají, ale to spíš souvisí s tím nošením práce domů, kdy toho někdy zbývá hodně na přemýšlení, uvažování a rozhodnutí. Zvlášť některé neobjasněné nebo nejasné případy se mi stále vrací, ale ne jako noční děsy, ale spíše jako otazníky a přemítání, zda jsme na něco nezapomněli. Jestli by bylo možné ještě něco dalšího udělat a jak to vlastně tenkrát bylo. Snažím se na tohle si ordinovat pozitivní myšlení a neslužební aktivity a zájmy. To nakonec vždy zažene případné chmury a dopřeje mi klidný spánek spravedlivých.