Infekce jako spouštěč autoimunitních onemocnění. Těžký průběh COVIDu může souviset s autoimunitní reakcí

Ilustrační foto

Podle některých odborníků se nově ukazuje, že za těžkým průběhem COVIDu, kdy jsou vážně zasaženy důležité orgány jako např. plíce, ledviny nebo mozek, by mohlo stát vzplanutí autoimunitního onemocnění v důsledku nákazy. Může infekce vyvolat autoimunitní reakci, tedy situaci, kdy tělo začne produkovat protilátky proti svým vlastním tkáním a orgánům? Už se to někdy stalo u jiných nemocí? A jaký by byl princip u COVIDu?

Koronavirus jako spouštěč

Jedna z teorií říká, koronavirus pronikne do těla, kde nejdříve poškodí buňky a vyvolá zánět. Imunitní systém díky své přehnané reakci spustí de facto omylem tvorbu autoprotilátek. Ty se v těle nejdříve několik týdnů kumulují (takže pacient netuší, že je to jen klid před bouří) a následně začnou napadat vlastní tkáně a orgány.

Problémy pokračují i bez viru

Tím by se mohla objasnit otázka, proč u těžkých případů onemocnění selhávají nejen plíce, ale i jiné orgány. Dále by se také vysvětlila časová prodleva mezi prvními příznaky nemoci (teplota, malátnost) a okamžikem, kdy se začne projevovat poškození orgánů. Pacient se v mezidobí stále necítí dobře (vyčerpanost, dušnost), a to i tehdy, když testy přítomnost viru neprokazují, tudíž je již oficiálně z COVIDu vyléčen. Posléze se objeví další závažné příznaky podle toho, jaký orgán byl autoimunitní reakcí napaden.

Dr Warren Lee byl před onemocněním naprosto zdravým a závodně sportujícím praktickým lékařem v Sidney. Ačkoli byl naprosto ukázkovým příkladem člověka s nulovými rizikovými faktory, po odeznění koronavirové infekce byl natolik zesláblý, že nebyl schopen dojet na kole ani 1 km ke svému holiči. O šest týdnů později dostal v práci epileptický záchvat. Vyšetření v nemocnici potvrdila propuknutí epilepsie, kterou nikdy dříve netrpěl, a také zánět srdečního svalu.

 Proč někdo ano, a jiný ne?

Proč u někoho v důsledku infekce vzplane nebezpečné autoimunitní onemocnění, zatímco u jiného ne? Jedním z důvodů mohou být vrozené dispozice, tedy to, že někteří lidé mají sklon ke zvýšené tvorbě autoprotilátek, které pak při zánětu mohou způsobit katastrofu. Dále se má za to, že zvýšenou produkci protilátek mohou spustit samotné infekce. Stále zde však panuje celá řada otazníků, které čekají na svou odpověď. Pokud by se vědcům podařilo najít rozluštění celého mechanismu, znamenalo by to velkou naději pro nalezení léčby, která by zabránila těžkým následkům infekce.

Infekce a autoimunitní onemocnění

Koronavirus by nebyl prvním případem, kdy infekce stojí na počátku propuknutí autoimunitních reakcí. Například virus Epsteina a Barrové (EBV), který je původcem mononukleózy a který je také významně spojen s chronickým únavovým syndromem, vykazuje silnou souvislost s řadou autoimunitních onemocnění včetně roztroušené sklerózy a systémového lupusu. U bakteriálních infekcí například streptococcus pyogenes souvisí s revmatickou horečkou nebo chlamydia pneumoniae údajně s roztroušenou sklerózou. Z parazitálních infekcí lze uvést malárii, která může spustit autoimunitní reakci, při níž tělo začne likvidovat vlastní červené krvinky.