Lešná: Kterak se jezerní víla krutě pomstila zrádnému milenci

Ilustrační obrázek

Lešná je obec, která se nachází ve Zlínském kraji. A je to už hodně dávno, kdy se zde odehrál pozoruhodný příběh, o kterém vypráví následující pověst.

Jezerní víla

Zdejší pán, Dětřich Lešenský, prý za jasných nocí často slýchával u jezera zpěv, ženský hlas, který ho vábil. Když se ale přiblížil k jezeru, jezerní panna se ihned potopila a vynořila se opět až na druhém břehu. Uchýlil se proto k plavbě na loďce, hodlaje krásný přízrak polapit. Panna však vždy zmizela pod hladinou. Dětřich si nedal pokoj, když ale opět jednou pořádal hon na jezerní pannu, uklouzla mu v loďce noha a spadl do jezera. Na břeh se dokázal dostat pouze s její pomocí, jinak by možná živý nevyvázl.

Je jasné, že ke krásné panně zahořel vášní – sliboval hory doly a nehynoucí lásku. Jezerní víle se líbil, začali se tam tedy scházet, hlavně když měsíc stál v úplňku – a víla Dětřichovi zpívala. Slíbila mu také, že jej navštíví, ovšemže oblečená, na jeho tvrzi – pod podmínkou, že nikdo nebude pátrat po tom, odkud pochází.

Návštěva

Za jedné jasné noci skutečně přijela, dokonce na koni a v doprovodu malého zbrojnoše. Na tvrzi byla přijata s úctou a přijala pohostinství. Když však tvrz opustila, Dětřichův bratr Záviš vyslovil podezření, jestli ona dáma není vodní víla. Lem jejích šatů prý byl jako z vody a zbrojnoš vypadal skoro jako ryba – ostatně na žádnou otázku neodpověděl, jen šeptal. Už odmala prý Záviš slýchal o víle přebývající v jezírku i v lešenské studni.

Nová láska

Když se k Závišovi přidal ještě starý hejtman, podařilo se jim poněkud Dětřicha v jeho lásce zviklat. Časem on sám ostatně zapomněl na všechno, co víle nasliboval. Zalíbila se mu totiž panna Hildegunda, pocházející ze zámku v Říkovicích. Její otec nebyl proti a chystala se svatba.

Bratr Záviš náhle onemocněl a zemřel, proto se svatba jednou musela odložit, pak se však konala a byla velkolepá. Po čtyři dny se jedlo, pilo a tancovalo.

Krutá pomsta

Nevěsta, kterou zmohl tanec, odešla na chvíli od svatebního veselí, odpočinout si a nabrat síly. To stačilo víle, aby se k ní přikradla a věnovala jí nádherné perly – prý svatební dar. Hildegunda měla z perel radost. Neznala vílu a pokládala ji za dívku z příbuzenstva ženicha.

Vrátila se, zrovna když starý hejtman z Lešné vyprávěl, že právě zahlédl vílu, kterou už delší čas slýchá u jezera ne zpívat, ale naříkat.

Rázem bylo jaksi po náladě. A když se Hildegunda další den vzbudila vedle svého chotě, zjistila, že perly jsou pryč a její muž – mrtev. Tak se víla pomstila za zrazené sliby.