Déjà vu: Fenomén, který již zamotal hlavu mnoha badatelům

Ilustrační obrázek

Určitě znáte pocit, že určitou situaci jste už jednou zažili. Co to ale vlastně má znamenat?

Existuje vysvětlení?

Třeba se procházíte v parku a vidíte muže jdoucího s vlčákem. V ten jediný moment jste si jisti: “Tohle přesně už jsem jednou zažil!” Je to jen prchavé, rychle to odezní. Takovému zážitku se říká déjà vu z francouzského výrazu pro “již viděno”. Týká se to všech oblastí našeho života, někdy zažijete dokonce několik těchto zážitků po sobě. Otázkou zůstává, čím je to způsobeno.

Je jasné, že nějaké vědecké vysvětlení by bylo obecně pro výzkum mozku důležité – možná by se tím ozřejmilo, jak vznikají klamné představy či jak mozek vlastně zpracovává realitu.

Problémem je, že tento zážitek se objeví zcela nečekaně a na prchavý okamžik. Přesto existuje o tomto jevu řada teorií. V zásadě se ale jedná o dva typy řešení: jedna skupina badatelů se domnívá, že jde o chybnou funkci mozku, druhá část badatelů je toho názoru, že jde o reálné vzpomínky.

Kdo má pravdu?

Kupříkladu se údajně podařilo prokázat, že u lidí, kteří trpí epilepsií nebo demencí, se pocit déjà vu objevuje častěji. Také je výskyt tohoto fenoménu častější ve stresu nebo po požití určitých medikamentů. To vše by naznačovalo na chvilkovou chybnou reakci mozku.

Oproti tomu – další teorie tvrdí, že je tento pocit založen na nějaké vzpomínce, sice reálné, ale neuvědomělé. Letmý smyslový vjem. Možná, že jste muže se psem už několik sekund předtím zaznamenali, ale nezaregistrovali uvědoměle.

Parapsychologové zase spojují tento fenomén se zážitky z minulých životů. Bylo by to možné?

Průzkumy

Nejrůznější průzkumy prý ukazují, že frekvence těchto zážitků se také zvyšuje v závislosti na vzdělání, finanční situaci a možnostech cestování. Ale nemusí tomu být tak. Zkrátka bohaté smyslové vjemy, které ale na nás mohou působit kdekoliv a při čemkoliv, rozšiřují náš duševní horizont. Je to tedy záležitost živé představivosti a fantazie?

O výzkum se tedy pokoušejí jak neurologové, tak psychologové či parapsychologové, a to již celá desetiletí. Vzdor tomu opravdu věrohodné vysvětlení, a to navzdory nynějším moderním metodám výzkumu mozkové činnosti, nenabízejí.

Je možné, ne-li pravděpodobné, že vzhledem ke komplikovanosti lidského mozku se překrývá hned několik možných příčin tohoto pocitu. Pes, hnědá barva, šum v parku – nepatrným nervovým spojem lze vše zkombinovat a uvést nás v přesvědčení, že to už jsme zažili. Ale je toto vysvětlení skutečně uspokojivé?