Syndrom vyhoření se týká většiny profesí

Stále častěji skloňovaný syndrom vyhoření je dnes oficiální diagnózou a byl zařazen Světovou zdravotnickou organizací do seznamu mezinárodně klasifikovaných nemocí. Prolíná se napříč profesemi. Přichází postupně. Příznaky dokážeme vědomě potlačit, stejně jako přecházíme zdánlivě banální nemoci. Je potřeba včas sundat růžové brýle a dívat se na své možnosti reálně. Na otázky odpovídá MUDr. Jan Cimický CSc.

Lze syndrom vyhoření u nás přesněji vymezit? Věkem, profesemi, dalšími definovatelnými pojmy?

MUDr. Jan Cimický, CSc

S tímto termínem jsem se setkával mnohem dříve, asi od sedmdesátých let. Prvními adepty tzv. manažerského syndromu, který měl podobné příznaky, jako dnes vidíme u vypálení, byli stavebníci, kteří stavěli domek svépomoci a totálně vyčerpali své energetické zásoby. Po práci běželi na stavbu, soboty a neděle trávili také tam a dovolenou věnovali celou stavbě. A když dostavěli, stres pominul, psychická kondice se rozsypala. Burn out, syndrom vyhoření, je soubor příznaků a můžeme ho pokládat za nemoc, i když se nejedná o typické onemocnění, ale spíše o vzniklou komplexní poruchu, která v sobě skrývá celou řadu různorodých symptomů. Vyhoření se projevuje u různých kategorií osob, především však tam, kde jsou pracovníci vystaveni přímému kontaktu s druhými. Vyskytuje se tak u učitelů, lékařů, vedoucích pracovníků ale i u jiných profesí, kde je pracovník konfrontován neustále s nutností ihned a přiměřeným způsobem reagovat. Jedná se o výsledek dlouhodobé zátěže. Můžeme jej vídat nejen u intelektuálů, ale i u osob, které jsou neustále vystavené zátěži, kterou nelze zvládnout, třeba u pokladní v marketu. Ta musí neustále pokračovat v činnosti dokud ji někdo nevystřídá. Vypálení hrozí i lidem, kteří jsou v práci konfrontováni s protichůdnými požadavky, které nelze naplnit. Stejně tak hrozí vypálení u stále stejné a stereotypní činnosti. Dochází tady ke spotřebování energetických zásob jedince a projeví se to třeba citovým vychudnutím. Postižený je imunní vůči zážitkům, prožitkům, ať příjemným tak třeba bolestným a ztrácí se tak schopnost vykonávat dobře doposud zvládnuté povolání. Syndrom má i své vlastní diagnostické číslo Z 73.0, ale v jeho symptomech se promítají příznaky celé kategorie dalších poruch. Mnohdy je takto postižený člověk evidován pod některou těchto diagnóz. Platí, že existují profese, uznávané Světovou zdravotnickou organizací, u kterých je pravděpodobnost vyhoření větší, než u jiných. Vyhořet může pracovník v produktivním věku, který nedostatečně rekreuje své síly i člověk, který je vystaven stereotypní práci po dlouhá léta.

Pro řadu lidí se stává orientace na výkon prostředkem vedoucím k úspěchu. Kdy je to takzvaně už za čárou?

Ano, je to japonský styl práce a někdy vede až k pracovní neschopnosti. Ta je poskytována v případech, kdy příznaky tohoto souboru, syndromu vyhoření, znemožňují vykonávat povolání, a to zcela bez ohledu na pracovní kategorii. Protože se jedná o poruchu komplexní, je i péče dlouhodobá a vyžaduje nejen nasazení případně vhodných léků, ale i úpravu životosprávy a psychoterapeutické vedení, často následuje Kognitivně behaviorální terapie. Vývoj takového stavu si můžeme představit na studně, z níž se stále čerpá voda. A najednou v té studni voda není, ale my stále chceme vodu čerpat a nechceme přijmout fakt, že v tuto chvíli je naše snaha marná a je třeba ponechat čas, aby se voda do studny zase natáhla.V odůvodněných případech může být pracovní neschopnost dlouhodobá a nelze vyloučit i trvalé problémy, které mohou zčásti či plně jedince invalidizovat. To však je odvislé od posouzení odborníky. Jedná se o výsledek dlouhodobé zátěže.

Dají se rozpoznat první příznaky, pokračující fáze a stav, kdy již je vhodná nebo dokonce nutná vnější intervence specialisty?

Syndrom vyhoření vyžaduje systematickou práci odborníků, obvykle v souhře psychiatra a psychologa. Pokud se k tomu postižený včas neodhodlá, budou se postupně přidávat a řetězit další příznaky. Poruchy spánku, nesnáze s usínáním a nebo příliš časné probouzení, noční děsy při pouhé připomínce práce, výrazná záchvatovitá únava, dekoncentrace pozornosti, roztržitost, špatná výbavnost potřebných informací, chuť na sladké, někdy nekoordinované pohyby, jemný třes horních končetin, porucha střevní peristaltiky, střídání zácpy a průjmu a celá řada tělesných příznaků. Z plejády psychiatrických obtíží jsou to úzkosti, deprese, někdy až záchvaty paniky a nebo fobie. Nelze přirozeně vyloučit ani autoagresivní jednání, kterým si jedinec potvrzuje paradoxně svou identitu.

Jaké jsou Vaše osobní zkušenosti. S čím a kdy lidé přicházejí a chtějí pomoci? Jak se v daném okamžiku tito lidé vnitřně cítí, co jim běží hlavou?

Do hlavy nevidíme, ale dá se usuzovat, že takový stav vyvolá vnitřní zmatek a obavu z nějakého těžkého onemocnění. Mezi rizikové faktory patří konkrétní individuální potíže, odvislé od pracoviště. Patří mezi ně například narůstající absence personálu (zdravotnictví), nárůst počtu pacientů a ve školství se v poslední době objevuje zvýšený počet případů v souvislosti s nezvládnutou inkluzí K rozvoji příznaků přispívá i trávení více času v omezeném kolektivu, nedostatky v dokumentaci, potíže s měnícími se požadavky a vyhláškami a zavalení administrativní činností. Roli hraje i pracovní schéma. Větší nebezpečí vzniku je u řídících pracovníků, zejména střední úrovni řízení.To znamená, že sami někoho řídí a mají ještě nad sebou jiného šéfa. První si změn obvykle povšimne nejbližší okolí, spolupracovníci. Vzhledem k hierarchii si ovšem málokdy právě blízcí kolegové dovolí vyjádřit své obavy a nechávají vývoj samospádu. To ovšem přirozeně neprospívá a dochází k jasné poruše komunikace. V některých případech si ale své „vypálení“ začíná uvědomovat i jedinec sám a zároveň se stydí tuto slabost přiznat a odvádí pozornost jinam.

Lze uvést modelový příklad?

Ilustrační foto – pixbay

V poslední době jsme řešili neobvyklý zájem učitelek o pomoc. Nebyly to začátečnice, ale naopak zkušené kantorky s dlouhodobou praxí a uvědomovaly si, že inkluze a zařazování děti různých schopností a fyzických či mentálních možností přináší mnoho problémů. Děti se nesoustředí, zařazené dítě vyrušuje, bývá i nenápadně šikanováno a brání se primitivní agresí. A stejně tak nakonec vyrušuje pozornost i případný asistent, který signalizuje další nejasnou autoritu ve třídě. Rozvolněná pozornost vede k horším výsledkům. A zkušená kantorka má pocit, že nemůže odvádět svou práci, jak byla zvyklá.

Jde vnitřní vyhoření přechodit jako třeba chřipka nebo angína? K čemu to později vede?

Nedoporučoval bych to. Vyhoření je ztráta vnitřní energie. Samoléčení by snad mohlo fungovat, kdyby člověk mohl nahradit stresující práci jinou, která by ho bavila a stimulovala, ale to obvykle možné není. Celkově to pak vede k úzkostným a depresivním stavům.

Existuje proti vnitřnímu vyhoření účinná obrana?

Syndrom vyhoření převážně způsobuje zaměstnání, tam se projevuje i převaha příznaků, o nichž jsem hovořil. V domácím prostředí se začínají problémy projevovat s určitým odstupem. Dochází k postupné izolovanosti, a pak i rodina začíná vnímat, že něco není v pořádku. Pouhá dovolená u moře to ovšem nespraví! Náš mozek je pomalý počítač a za příznivých okolností trvá téměř stejně dlouho reparace potíží jako byla dlouhá doba vzniku. Cílenou kombinací terapie je ovšem možné úzdravu urychlit. Existuje celý rejstřík rad, které je možné aplikovat. Nutné je zachovávat především kontakt s přírodou případně sportem, kontakt s uměním a kontakt s přáteli.

JAK SE BRÁNIT STRESU A VYHOŘENÍ

* vyhledávejte alternativní cíle za nemožné či nedostupné úmysly
* stanovte si priority
* naučte se hospodařit s časem, používejte techniku blokování času
* delegujte odpovědnost i práci
* nezapomínejte na podporu druhých lidí
* určete vlastní snesitelnou hladinu stresu a vyhýbejte se vystavování stresorům
* zaveďte si denní rutinu a „odpočinkové“ automatické rituály
* zaveďte si „denní dávku humoru“ (nadšení a humor jsou síly, které člověka naplňují energii a nenechávají prostor pro negativní pocity, slouží tudíž jako prevence předramatizování a ke zlehčení stresových situací
* naučte se relaxovat, zvládněte některou relaxační techniku
* naučte se probouzet a vstávat v pohodě (a nastartujte „počítač“)
* co se dá udělat zítra, nemusíte strhnout dnes
* snižujte své vnitřní napětí, mějte rádi sami sebe
* nenechte se manipulovat do překotností a naučte se výkonně pracovat
* zachovávejte přátelské vazby
* každý den si udělejte malou radost
* každý den si rezervujte chvilku jen pro sebe
* naučte se vyhýbat zbytečným a nudným zvyklostem (zvládněte asertivní chování a jeho základní pravidla )
* respektujte protistresové počínání i v autě a doma, nejen na pracovišti!
* upravte své stravovací návyky
* regulujte a upravte spánek
* monitorujte své biorytmy a naučte se vnímat signály, které vám tělo dává