Zlínští vědci vyvíjí materiály, které nahradí lidské tkáně

Foto: archiv UTB

ZLÍN – Nelehký cíl si vytyčili vědci z Centra polymerních systémů a Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Ve spolupráci s kolegy z Akademie věd se snaží vyvinout umělý materiál, který by v budoucnu mohl nahradit lidskou tkáň nebo obnovit funkce orgánů jako je například srdce.

Na rozsáhlém projektu se podílí tým chemiků, materiálových inženýrů a buněčných biologů včetně několika studentů. Společně se pustili do vývoje materiálu, se kterým se budou lidské buňky „přátelit“, což není vůbec jednoduché. „Potřebujete, aby s ním buňky komunikovaly, neútočily na něj, ale naopak spolupracovaly. Ideální tedy je, aby se vyrobený materiál lidské tkání co nejvíce podobal a kopíroval její vlastnosti,“ popisuje profesor Petr Humpolíček z Centra polymerních systémů zlínské univerzity.

Staňte se členy FB skupiny Život ve Zlínském kraji a žádná zpráva z kraje vám neunikne.  Zpravodajství o nákaze koronavirem přinášíme ve speciálu Koronavirus on-line.

Zázrak jménem kryogel

Během výzkumu se jim podařilo vytvořit speciální kryogel, který vzniká za teplot hluboko pod bodem mrazu. Na dotek i pohled balancuje na hranici plastelíny a slizu. „Je dostatečně elektricky vodivý, elastický a porézní, tím se dostává velmi blízko k vlastnostem žádaným srdečními nebo svalovými buňkami,“ řekl Petr Humpolíček.

Aby materiál správně fungoval, je třeba jej naočkovat buňkami a zjistit, jak se jim společně daří v různých situacích. „Pracujeme s řadou buněčných typů, včetně speciálních modelů umožňujících připravit z kmenových buněk srdeční či nervové buňky,“ dodává Humpolíček.

Potenciál je obrovský

Cesta k umělému srdci, svalu či funkčním nervům je ještě daleká. Zatím se vědci snaží zodpovědět otázku, jaké vlastnosti musí materiál mít, aby s buňkami dobře reagoval. Ty totiž mají ve zvyku chovat se ve vytvořených podmínkách jinak, než vědci čekají. „V tuto chvíli jde o základní výzkum, nesměřujeme primárně k léčbě onemocnění, ale k pochopení vztahů mezi buňkami a umělým materiálem,“ upřesňuje profesor Humpolíček.

Díky tříletému bádání už nyní pracují na několika materiálech, které se mohou dostat do praxe. Potenciál takových materiálů je obrovský a u pomoci s opravou srdečních tkání po infarktu pouze začíná.

V týmu Petra Humpolíčka je i několik zlínských studentů. Foto: archiv UTB