Ani komunisté nám hrkaní nevzali, Hanáci přelstili opatření

foto: F. Rampouch /facebook/

OLOMOUCKÝ KRAJ – Hrkání, vrkání, řehtání nebo klapání neodmyslitelně patří k velikonočním svátkům. Přestože letos se oficiálně hromadně konat kvůli epidemiologickým opatřením nesmí, příznivci této tradice našli způsob, jak ji zachovat.

Po Zeleném čtvrtku, kdy „zvony odletěly do Říma“ a dočasně přestaly zvonit všechny kostely, se do ulic tradičně vydávají děti s řehtačkami a klapačkami, aby zvonění nahradily. Ve městech jde o folklor, na vesnicích o zajetý kolorit, který se nezměnil ani za války, ani za hluboké totality.

Staňte se členy FB skupiny Život v Olomouckém kraji a žádná zpráva vám neunikne.  Zpravodajství o nákaze koronavirem přinášíme ve speciálu Koronavirus on-line

S tím, že se letos hrkat nebude, se obyvatelé vesnic v Olomouckém kraji nesmířili. „Nepamatuji rok, kdy by se nehrkalo. Ani komunisté nás nezlomili a nepředělali. Kde se hrabe nějaká epidemie,“ říká Jiří, který k velikonoční tradici vychoval své sny a nyní k nim vede i svá vnoučata.

Je jen málo vesnic, které hrkání úplně vzdaly. „Dohodli jsme se na rozdělení ulic. V každé chodí ve stejný okamžik pár děti, které striktně dodržují vzdálenosti a mají na obličeji roušky. Je to takové koordinované nekoordinované. Nikdo nic neporušuje a nikomu to nemůže vadit,“ říká Marie z malé obce na Přerovsku, která nechce být jmenována.

Podobný model zvolili i rodiče dětí na Prostějovsku. „Naše děti hrkají na zahradách a na našich soukromých pozemcích. Funguje to a lidé jejich aktivitu vítají,“ říká Dana z Prostějovska. Ani ona ale celé jméno, ani název obce zveřejnit nechce.

V dalších obcích zvolili klapači pouze lokální zóny mimo hlavní komunikace, aby lidově řečeno nebyli na očích. Jejich poslání nahradit lidem kostelní zvony skončí na Bílou sobotu.

Některé obce se „pojistili“ jinak. Hrkání pouští nahrávkou z veřejného rozhlasu.