Jeskyně Altamira: Patří k prvním posvátným místům na světě?

Malba v jeskyni Altamira

Jeskyně Altamira se nachází na severu Španělska, u Santillana del Mar, poblíž přístavního města Santander, a v roce 1879 ji náhodou objevil Marcelino de Sautuola, místní advokát, ale také amatérský přírodovědec. U zavaleného vchodu našel kosti zvířat, zuby a kostěné sošky.

Úžasný nález objevitelovy dcery

Jeskyně má řadu “místností” vytvořených erozí ve vápenci. Na délku měří asi 270 metrů. Trvalo ale ještě nějakou dobu, než byly objeveny jeskynní kresby, jimiž je dnes jeskyně tak proslulá. Sautuola měl ovšem smůlu. Byly v tak dobrém stavu, že byly nejprve považovány za padělky. Jeskynní malby objevila jeho osmiletá dcera Marie, která je náhodou nalezla v postranní chodbě, když s tatínkem vlezla do jeskyně. Teprve po jeho smrti se ukázalo, že jsou malby pravé. Zcela uznány byly až počátkem 20. století.

Osídlení

Podle všeho se zdá, že jeskyně byla obývána už v aurignackém období, tedy asi před dvaatřiceti tisíci lety, z něhož pocházejí první malby. Ale zcela jistě už byla osídlena v období solutréenském a magdalénském (19 000 – 11 000 př. Kr.), jak ukázala radiokarbonová metoda určování stáří organických zbytků nalezených v jeskyni.

Místnost, které se říká “hlavní hala”, byla včetně stropu vyzdobena na počátku magdalénského období. Barevné malby znázorňují bizony, koně, jeleny a kance. Jsou to velké postavy – kupříkladu jelen je dlouhý dva metry. Navíc jsou provedené do detailů. Pravěcí umělci nadto využili i profilu stěn, aby zvířata jako by “ožila”, takže téměř vypadají jako trojrozměrná. Ovšem malby tvoří také lidské postavy se zvířecí hlavou a záhadné symboly.

Uznání

Je nabíledni, že celkový účinek je fantastický a jeskyni Altamira se říká Sixtinská kaple paleolitického umění. Roku 1985 byla Altamira zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Badatelé se navíc kloní k názoru, že malby nebyly jen pouhým znázorněním, ale i kouzelnými kresbami, které měly přivábit zvířata k lovcům. Šlo tedy v podstatě o jakési vizuální modlitby. Proto lze podobné jeskyně zařadit mezi první posvátná místa na světě.

Takovýto unikátní nález se stal prvním z významných dokladů o tehdejší vyspělosti výtvarného umění a samozřejmě podal další svědectví o životě tehdejších lidí.

Dnes je správou jeskyně pověřeno pro ni zřízené muzeum, přístup do samotné jeskyně je přísně regulován a kontrolován, vstup je dovolen jedné skupině o pěti osobách vždy pouze jednou za týden. Davy turistů totiž zvláště ve druhé polovině 20. století malby značně poškodily.