Hysterie očima historie. Tehdejší léčba se dnes zdá neuvěřitelná

Ilustrační foto

Hysterka je označení, které se již v dávné minulosti ujalo pro uječenou a hádavou ženu. Proč ale právě výraz „hysterka“ a proč jen v ženském rodě? Patrně vás překvapí nejen pojetí této nemoci v historii, ale také způsob její léčby. Díky němu dokonce spatřila světlo světa erotická pomůcka, která se navzdory své dlouhé existenci stále těší popularitě.

Všechny do jednoho pytle

Ačkoli se to na první pohled nezdá, posuzování hysterie souvisí do určité míry s emancipací žen. Dnešní žena západního světa může libovolně vyjadřovat své názory a dokonce také projevovat nelibost vůči konání svého mužského protějšku. Je totiž samostatným tvorem. Pokud se však dříve žena pokusila “vystrkovat růžky“ více, než bylo v dané kultuře zvykem, její projevy nesouhlasu, protestu či zoufalství ji mohly lehce vysloužit nálepku hysterie. Tedy psychické nemoci, kdy chování postižené (Ano, jednalo se pouze o ženy!) silně podléhalo její měnící se náladovosti a snaze upoutat pozornost. Není tedy divu, že za hysterku byla často označena žena psychicky naprosto v normě. Na druhou stranu tato kategorie pojmula všechny psychické nemoci, o kterých se tehdy příliš nevědělo, např. depresi, epilepsii, schizofrenii.

 Ženský orgán v hlavní roli

S tímto údajným ženským onemocněním měli zkušenost i staří Řekové. Název nemoci je odvozen ze starořeckého „hystera“, tedy označení pro dělohu. Co s tím vším má ale společného děloha? Mělo se totiž zato, že hysterické stavy způsobuje ženám právě tento orgán, který bloudivě putuje po těle, utlačuje vnitřnosti, a tím vyvolává nepříjemné projevy počínaje výbuchy pláče, vzteku či smíchu, přes třes rukou až po dušení, nechutenství nebo zvracení. Ženy byly léčeny různě, a zdaleka ne všechny procedury byly příjemné. Někdy musely strpět pouštění žilou, napařování podbřišku vonnými i páchnoucími výpary, táhání za pubické ochlupení, vodoléčbu v podobě trysek zamířených do příslušné tělesné partie, dlouhodobou léčbu klidem v izolaci na lůžku, kdy samota zákonitě u mnoha žen jen zvýšila pocity deprese a úzkostí, a tak zhoršila již tak špatný stav.

Hysterie ve velkém

V druhé polovině 19. století britští lékaři došli ve své studii k závěru, že až 40 % žen trpí hysterií. Bylo tedy nutno hledat účinnou léčbu. Rozšiřoval se odborný názor, že touto je dráždění klitorisu ženy lékařem, jelikož příčina nemoci tkví v sexuální frustraci ženy. Dokonce anglický gynekolog I. B. Brown přichází s myšlenkou, že hysterii lze úspěšně léčit nejen masáží klitorisu, ale rovnou jeho odstraněním, což údajně pomáhalo i při epilepsii. Jeho slibná kariéra však skončila, když byl obviněn z provedení několika těchto operací bez souhlasu pacientek.

Vznik vibrátoru

Mezi osvědčené metody tedy stále patřila vnitřní „masáž“ dotyčného ženského orgánu specializovaným odborníkem, který ji prováděl ručně, a to často celé desítky minut. Pokud měl několik takových pacientek za sebou, jednalo se o velmi náročný úkon pro jeho ruce. Toto počínání velmi usnadnil v r. 1869 vynález Američana G. Taylora, kterým byl masážní strojek poháněný párou. Doktoři ho s vděkem přijali, rovněž pacientky vykazovaly nemalou spokojenost také. Lékaři však byli nabádáni, aby jeho masáže předepisovali s opatrností, protože může způsobit návykovost. Posléze byla pára nahrazena elektrickým pohonem. Vibrátor získával rychle na své popularitě a na přelomu století si jej již ženy hromadně objednávaly do svých domácností pro domácí terapii. Spolu s šicím strojem, fénem, čajovou konvicí a toasterem patřil tehdy elektrický vibrátor k „top“ pětce elektrických přístrojů objednávaných pro domácnostmi. S postupným rozšiřováním lékařských poznatků zájem o vibrátor jako léčebný prostředek pomalu upadal. V roce 1952 Americká psychiatrická asociace vyřadila hysterii ze seznamu uznaných stavů.

Pokud vás zajímá, jak si stojí hysterie dnes a jak poznat, jestli dotyčná osoba (a nemusí to být nutně jen žena) jí netrpí, dozvíte se to brzy v našem článku.