Jaké to je vlastnit hrad opředený pověstmi? Zeptali jsme se majitele Housky…

Ing. Jaromír Šimonek, spoluvlastník hradu Houska

„S tajemnými bytostmi je třeba vycházet po dobrém“, říká na úvod rozhovoru současný spoluvlastník hradu Houska, Ing. Jaromír Šimonek.

Houska je opředena tajemnem a příběhy o bráně do pekla. Mají alespoň reálný základ? Myslím tím polohu hradu, jeho historickou úlohu, magnetické anomálie či ještě něco navíc?

Pravda je, že lidé mají rádi příběhy plné tajemna. Hodně jich je shromážděno v různých archivech a sbírali je také zdejší kasteláni, protože jimi chtěli zpestřit zdejší prohlídky. Říká se například, že zde pukla skála, na které hrad stojí, a z ní vylétaly prapodivné pekelné bytosti. Jejich řádění udělala přítrž až hradní kaple, která byla vybudována na místě údajné pukliny.

Vy sám jste se jako hradní pán s tajemnými bytostmi někdy setkal osobně?

Osobně ne, ale několikrát jsem zaznamenal jevy, které až tak přirozené nebyly. V posledních letech pořádáme na Housce něco jako ples. Mám rád bílé víno a zničeno nic se začala moje sklenice na stole pohybovat. Rozumějte, nikoho dalšího, ale jen ta moje a vidělo to spousta lidí. Nebo přerušované blikání velkého lustru. Jsem inženýr,  i když strojař, za stav elektroinstalací ručím. Blikání se stalo dokonce několikrát a při různých příležitostech. Stručně řečeno, ony bytosti nepřekážejí mně a já si zachovávám respekt vůči nim. Takže si nepřekážíme.

Hrad je ale zvláštní i ve své novodobé historii…

Ano, už jen tím, že je soukromý a veškeré náklady hradíme jako rodina Šimonkových sami. Příjmy jsou ze vstupného, z kulturních pořadů a dalších společenských událostí. Lví podíl na tom, že fungujeme, mají také hradní kasteláni. Houska na ně měla vždycky štěstí. Hrad koupil můj praděd v roce 1924 v hodně zbídačeném stavu. Vlastně již po několika přestavbách. Z původní podoby hradu ze 13. století toho mnoho nezbylo. Každá přestavba se na podobě hradu, dnes zámku, nějak podepsala. Kladem bylo, že se většinou jednalo o zásahy vycházející z historické dokumentace, pokud se dala dohledat. Ve svých tehdy 50 letech jsem se rozhodl, že když už jsem byl tak říkajíc na řadě, začnu rekonstruovat i já.

Snaha zatraktivnit Housku tu byla hned počátkem devadesátých let minulého století. Jaké byly plány?

Od původních komunistických plánů, kdy se Houska měla stát nočními lázněmi nebo luxusním hotelem a hospodářská část měla připomínat Labskou boudu, jsme se odklonili. Ale prošli jsme cestou různých nápadů, jak s Houskou naložit, včetně prodeje. Naštěstí z toho vždycky sešlo.  Restituce rodinného majetku se táhla po několik let, zvítězil zdravý rozum. V rodině máme ještě novorenesanční Zámek Stránov a Dvůr Lobeč. Lobeč využíváme více komerčně, včetně ubytování. Houska ale zůstane veřejně přístupným hradem. Tak ji chci předat svým následovníkům.

V hradním erbu se ale s vaším příchodem objevil i novodobý prvek – ozubené kolo…

Aby ne, počínaje pradědem jsme po meči spjati se Škodovkou. Josef Šimonek byl císařem Karlem I povýšen za zásluhy o rakousko-uherský průmysl do šlechtického stavu. Získal tak do erbu ozubené kolo a dědičný titul svobodných pánů z Mlaďatova.  Tak proto. Je to sice také zajímavá historie, ale abychom něco nevynechali, museli bychom tu být o dost déle. Při běžné prohlídce na to není čas a lidé chtějí slyšet spíše o hradu a tajemných bytostech.

V novodobé historii nejde jen o netradiční prvek v erbu, Houska se dostala i do Čtyřlístku…

Ano, asi jako jediný skutečný hrad. Zámků, co se objevily ve filmech a médiích, je hodně. Ale pro Housku je to velká čest. Proto tu máme vystavenou titulní stránku kresleného komixu Čtyřlístek na Housce.

Byli se podívat i autoři?

Jakpak by ne. Housku ale navštívila celá řada umělců a známých osobností. Moc se neví třeba o tom, že tady hráli Plastic People. Tehdy v jediné rekonstruované místnosti.

Tento hradní salonek patřil k prvním rekonstruovaným prostorám hradu. Je zajímavý tím, že právě zde nahráli potajmu svoji první desku Plastic People. Do hradu jim umožnil přístup tehdejší kastelán, písničkář Sváťa Karásek.

Na stěnách vidím lovecké trofeje. Jste také myslivec?

Především se musím starat o přilehlé lesy a pozemky. To je spousta povinností, pak až zábava. Máme tu pár raritních trofejí. Ne všechno jsou původní zdejší exponáty, dnes tu visí ale už i naše nové trofeje.  Nechal jsem stylově dovybavit zdejší prostory dobovým nábytkem a doplňky, ale dalo to docela dost shánění. Baví mě to.