August Corda – vynikajícího vědce provázela celý život smůla

August Carl Joseph Corda

August Carl Joseph Corda byl český mykolog, fytopaleontolog a zakladatel české vědecké ilustrace. Zároveň však byl jednou z nejtragičtějších postav naší vědy. Jeho poměrně krátký život byl naplněn tragédiemi a smůlou, přesto vstoupil do dějin.

Mládí a vzdělávání

Narodil se 15. listopadu 1809 v Liberci a oba rodiče mu zemřeli pár týdnů poté. Pak se o něj starala babička, ovšem po její smrti se dostal do rodiny, která jej několik let ani neposílala do školy. Poněkud lepší životní podmínky mu zajistil teprve strýc Vojtěch z Prahy.

K univerzitnímu vzdělání si ale pomohl sám během práce v chemické továrně. Jakmile vystudoval medicínu, začal se věnovat nemocným cholerou, a při tom se ještě vzdělával v botanice, která jej už odmala přitahovala.

Stálé zaměstnání

A tak se roku 1832 začal plně věnovat biologii, přičemž vydal několik vědeckých prací, a to velmi povedených, takže některé byly i přeloženy do angličtiny. Ale teprve o dva roky později se jeho životní podmínky zlepšily. Tehdy z něj udělal hrabě Kašpar Šternberk kurátora zoologického oddělení Vlasteneckého muzea. Mohl konečně nerušeně bádat a krom jiného se zabýval kapradinami a nahosemennými rostlinami včetně těch, které se vyskytovaly v pravěku. Udržoval kontakt s mnoha vědeckými kapacitami té doby. Byl velice ceněn i jako ilustrátor vědeckých publikací.

Smolná léta

Jenomže roku 1838 zemřel hrabě Šternberk a pravidelný zdroj příjmů zmizel. Navíc se Corda zapletl do sporu o Rukopis zelenohorský. Roku 1840 Cordu František Palacký pověřil chemickou a mikroskopickou analýzou pergamenu, na němž byl napsán text. Corda prohlásil, že považuje dokument za “nanejvýš starý” – tím ale poněkud znehodnotil svoji vědeckou pověst, Rukopisy se ukázaly být podvrhy.

Potom se nechal navést do dalšího projektu, který skončil nezdarem. Šlo o práci na publikaci Prodrom einer Monographie der böhmischen Trilobiten, která měla vzít vítr z plachet Barrandovi, a která vyšla roku 1847. Barrandovi však nedalo moc práce najít zde řadu omylů a Cordova pověst byla opět poškozena.

Objevila se ale šance. Kníže Colloredo-Mansfeld zafinancoval cestu českých emigrantů do Texasu, kde chtěli založit kolonii, a přáním knížete bylo, aby výpravu doprovodil přírodovědec, který tam bude sbírat materiál pro muzejní expozice. Zvolil Cordu – toho však neopustila smůla ani na moři. Jeho loď ztroskotala u pobřeží Kentu v jižní Anglii. Do Ameriky ale přece nakonec dorazil a zkoumal zde přírodniny.

Pak se však rozhodl vrátit i s nasbíraným materiálem a nalodil se na brémskou loď Victoria, která vyplula v září 1849. Krátce nato beze stopy zmizela v Karibském moři, v oblasti bermudského trojúhelníku.

Přesto po sobě tento vědec zanechal nesmazatelnou stopu. Jedna velká skupina vyhynulých nahosemenných rostlin nese na jeho počest jméno kordaity (Cordaitales).