Co motivuje lidí k dalekým poutím? Je to individuální…

santiago-de-compostela
Podél cest do Santiaga de Compostela byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky.

Fenomén vnímáme jako něco zvláštního, pozoruhodného. Něco, co za určitých okolností vzniklo a v čase nabývá na významu a masovosti. Dálkové poutě takovým fenoménem jsou.

Poutní místa mají svůj význam, svou historii a cesty k nim jsou pro řadu lidí i cestou k sobě samým. Mají svůj náboženský význam, duchovní rozměr, psychologický podtext a jsou i pomyslnou rukavicí, kterou poutníkům hodil osud sám. V kontextu s dobou a vývojem společnosti je to koktejl složený z více uvedených ingrediencí. Něco jako vědomá i podvědomá reakce na pro mnohé chaotické dění, které nás obklopuje.

MUDr. Jan Cimický, známý psycholog, k tomu ve zkratce říká:

Dnes taková pěší pouť může mít nejrůznější cíle. Pro dnešního poutníka je potvrzením jeho síly a vytrvalosti, posílením sebevědomí a hledání míry schopností. Takové zdánlivě nepochopitelné rozhodnutí může být i signálem potřeby změnit vlastními silami svůj život. A o tom to v naprosté většině těch, kteří se rozhodnou pro Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela, vlastně jde. Touha po změně, touha po tradičnějších hodnotách, únik z konzumní reality. Někteří si dokáží svůj záměr definovat, jiní to jen podvědomě cítí. Výsledek je tentýž. Jdou.

Jan Cimický
MUDr. Jan Cimický, specialista v oboru psychologie s dlouholetou praxí

Lucie Luňáčková, studentka, která do Santiaga de Compostela putovala s kamarádkou:

Na svou první pouť směrem do Santiaga jsem vyrazila v roce 2013, kdy jsem končila vysokou školu a nastupovala do práce. Záměrem bylo vědomě přejít mezi těmito dvěma obdobími. S rostoucí popularitou téhle cesty se rozšiřuje i spektrum poutníků a jejich důvodů k cestě. Od mladých studentů po poutníky ve velmi vysokém věku. Od lidí téměř nemajetných, kteří si svou cestu na místě opracovávají, až po společensky vysoce postavené lidi. Společným jmenovatelem může být třeba touha něco poznat a zažít. Je to ale individuální. Konkrétně Svatojakubská pouť je nám, Evropanům, asi nejvíce blízká. Už proto, že Santiago de Compostela v Evropě leží a máme to tak říkajíc nejblíž. I když i tady hovoříme o stovkách a tisících kilometrech. Do Santiaga ale putují i lidé z Afriky, Severní a Jižní Ameriky a Asie. Zatímco našinci stačí absolvovat pro získání certifikátu alespoň posledních 100 km pěšky, většina lidí putuje z násobně větší dálky. Pouť má pro ně především náboženský význam. Stejně jako pouť do Mekky pro muslimy má Svatojakubská cesta význam pro křesťany. Ti sice nemají onu náboženskou povinnost, ale jejich motivace je podobná.

Tereza Luňáčková
Lucie Luňáčková, studentka, co se vydala do Santiaga de Compostela s kamarádkou

Roman Garba, cestovatel a historik, vidí dlouhé tratě především perimetrem lidí poznávat cizí kraje, zvyky, kulturní zvláštnosti:

Na každý takový horský trek je potřeba se pečlivě připravit. To je asi podobné, jako na začátku Svatojakubské. Během putování se všichni zúčastnění naučí mezi sebou komunikovat a vnímat přírodu v celé její rozmanitosti. Cílem nejsou náboženské symboly, ale neopakovatelné scenérie. Cesta je často plná úskalí a na rozdíl od živelných masových poutí zde hrozí reálná cestovatelská nebezpečí. Třeba vrtochy počasí, turisticky náročné úseky a člověk potká třeba i zvířata, kterým je potřeba se raději vyhnout. To se na E 3 nestává. Společným krédem výprav, kterých jsem se zúčastnil, je, že zážitek nemusí být vždycky pozitivní, ale musí být silný.

Roman Garba
Roman Garba, cestovatel a historik

CSILic. Monika Klimentová, Generální sekretariát České biskupské konference:

Lidé již od pradávna putovali na posvátná místa. V křesťanství věřící původně navštěvovali především ta, která jsou spojená se životem Ježíše Krista, a postupně i v Evropě vzniklo více dalších významných poutních míst – např. Řím, Santiago de Compostela nebo anglický Walsingham, která jsou spojená s životem nějakého světce nebo s nějakým zázrakem. V posledních desetiletích dochází k obnovení zájmu o poutě. Mnoho lidí každého věku nastupuje na svatojakubskou cestu do Compostely, obnovila se také dávná stezka spojující Canterbury a Řím Via Francigena (Francká cesta), lidé mají možnost putovat také po Slovanské cestě z Polska a z Prahy do Říma. Poutě se nekonají pouze pěšky, mnozí využívají různých dopravních prostředků nebo nabídky cestovních kanceláří. I v České republice máme mnoho poutních míst nebo poutních stezek.

Monika Klimentová
CSILic. Monika Klimentová, Generální sekretariát České biskupské konference

Foto: archivy respondentů